Sambadrom Bělohorská byl nabit sice oblečenými, ale náladu neztrácejícími tanečnicemi a tanečníky, dospělými i dětmi. Masopustu v karnevalovém stylu se zúčastnilo asi 300 lidí. Ti tvrdí: Zažít masopust na vlastní kůži je mnohem lepší než zůstat doma.
Masopust Prahy 6 – Carneval v Rio de Brevnov
V Praze 6-Břevnově se tradiční masopustní veselí konalo letos už popatnácté, tentokrát s názvem Carneval Rio de Brevnov. Snahou organizátorů, kterými jsou Spolek břevnovských živnostníků spolu s radnicí Prahy 6, je podporovat tuto prastarou tradici masopustních oslav na území Prahy 6. Masopust čerpá inspiraci nejen ze středověkých masopustů, ale i z masopustních slavností konaných na počátku minulého století v Čechách a na Moravě.
"Já, starosta obce Prahy 6, uděluji všem maskám a obecenstvu právo masopustní. Čímž jest dovoleno Masopust slaviti jako zpívati, křepčiti a dobrého moku si zavdati. Naopak, zakazuje se - mračiti, plakati, láti a sváry vyvolávati. Nařizuje se - buďte dobré mysli a veselte se!" Takto nějak udělil "právo" starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa masopustnímu průvodu masek, který vyrazil dnes v 16 hodin od kapličky Poutní cesty před hotelem Pyramida. Průvod se vydal Bělohorskou ulicí, aby cestou navštívil obchůdky členů břevnovského živnostenského spolku. Skončil u KC Kaštan, kde byla smutečně pohřbena basa. U Kaštanu bylo připraveno také občerstvení: čerstvé jitrničky, pivko, svařené vínko a chlebíček s křupavými škvarky. Každá maska obdržela na začátku průvodu malý dárek, na konci průvodu jitrničku zdarma! Karnevalovému průvodu hrála skupina Tam Tam Batucada a Žižkovanka.
Břevnov před 80 lety - vypráví břevnovský rodák a fotograf Václav Dub
Historie břevnovského Masopustu
"Ihned po novém roce se připravovaly spolky v Břevnově na masopustní a karnevalovou sezónu. Nejsnazší to měli baráčníci. Měli svoje kroje a kapelu, takže průvod v Břevnově byl pestrý a veselý. Živnostníci spolku Havlíček vyšli vždy od sv. Markéty v čele s hudbou, pak řezníci ve svých zástěrách, přes prsa černo - bílou šerpu, udělenou kdysi cechu řeznickému za hájení Prahy před nepřítelem. Přes rameno velkou naleštěnou sekeru. V první řadě mimo jiné byl pan J. Tellinger v kostkovaném kabátku s vydrovkou na hlavě. Za řezníky šli hokynáři, truhláři, ševci a jiní, co žili a bydleli v Břevnově a okolí, ale už jen ve svátečních šatech. Průvod šel od kláštera přes náves Radimovou dolů, Na Panenské se otočil a nahoru po Bělohorské až k Marjánce, kdo průvod ukončil. Také kapelník Rašín dával dohromady svoji kapelu pro zábavy na Marjánce. Dámský kadeřník pan Červinka z Královky měl zas plné ruce práce s účesy paniček. Byl první, kdo začal v Břevnově ženám dělat trvalou. Skončila éra bubikopů a dlouhých vlasů á la "Anna Sciláková". Každý ze spolků se snažil předvést co nejlépe veřejnosti a tak zimní sezóna bývala velmi živá a pestrá. Ovšem skutečným vyvrcholením masopustního času byly sokolské šibřinky Na Marjánce, která bývala kulturním centrem Břevnova."
Břevnovské masopustní bály a tancovačky
"Co bývalo v Břevnově plesů, co spolků šlo průvodem v ulicích a zvalo na svůj maškarní rej! Masopust byl vždy vyvrcholením zimní sezóny. V prvé řadě to bývalo na Marjánce u Honzy Tellingera a pak hned U Vonásků - U Zelené brány. Ale svůj sál měla tehdy každá hospoda, a tak jste si mohli zatančit U Kaclů v Radimově ulici, Na Hubálce na Panenské, v pivovaře, ve Stodole, U Libuše a jinde. Nejpopulárnější ovšem byly sokolské šibřinky, kde bývali i živnostníci a páni domácí se svými rodinami. Také v sousedních Střešovicích bývaly krásné šibřinky za vedení sokolského starosty Antonína Jednorožce. Byly tu však i jiné spolky, především živnostenské, baráčníci, národní socialisté a Katolická jednota, která se scházela ve starém pivovaru u sv. Markéty. Na Viničce u Trnobranských zas měla sál Dělnická jednota a na Hubálce na Panenské bývaly známé Tygrbály, kam chodívala každou sobotu nejvíce služebná děvčata a vojáci z okolních kasáren. Zde nebyla nouze o pěkných pár facek, mezi civilisty a vojáky o děvčata. Často se musela volat "barajčaft" pohotovost z kasáren, aby uklidnila mladíky. Obzvláště mládenci od artilerie z Černínských kasáren byli známí pořízkové. Ale to bylo běžné i U Zelené brány, U Vitásků a Na Marjánce, a ráno bylo vždy možné vidět rozsah pranic: rozbitá okna, vyházené židle s ulomenýma nohama, tříšť skla. Nejhorší byli maďarští vojáci, kterým se tuze líbila břevnovská děvčata a chutnalo české pivo. Vzpomínám na bojový pokřik našich mládenců: "Nem serete fekete - Kam se na nás s….e!" Pranice to bývaly v celém sále. Maďarští vojáci nebyli v sálech rádi viděni, vždy to byl zárodek jisté mely, jak mezi českými vojáky, tak civilisty. Maně si vzpomínám, jaký to byl zvláštní rozdíl, když náš 28. regiment scházel z Vypichu a zpíval svoji plukovní hymnu - melodické "Gastaldo", a za námi šly maďarské pluky s pro nás nepřeložitelným řevem. Barajčaft - dnešní vojenská policie, však bývala nelítostná jak na maďarské, tak české vojáky, a když se sál uklidnil - a uklidil - o to s větším uvolněním a radostí se tančilo a zpívalo až do rána."
(podle časopisu Břevnovan, autor: P. Krchov)
Video z masopustu ZDE
Zveřejněno
20. 2. 2009
00:00
