Vojska se utkala na Bílé hoře

Na sedm stovek účinkujících se o víkendu na Vypichu u obory Hvězda už pošesté utkaly "na život a na smrt" v rámci rekonstrukce památné bitvy na Bílé hoře.

Hlavní foto

Už pošesté uspořádala plzeňská skupina historického šermu Rytíři koruny české mimořádně výpravnou rekonstrukci bitvy na Bílé hoře z roku 1620. Podívaná, na kterou zamíří každým rokem mnoho návštěvníků z celé republiky, uchvátila především rodiny s dětmi. Oceňují ji ovšem i historici. Akce se uskutečnila v sobotu i neděli na Bělohorské pláni u zdi obory Hvězda.

Organizátoři přivezli stovky bojujících z celé Evropy a připravili kilogramy střelného prachu a pyrotechniky, aby byla atmosféra bitvy co nejreálnější.

Po oba dva dny byl připraven celodenní program, v areálu bylo možné navštívit mnoho vojenských ležení obou armád, nasytit a napojit se v mnoha dobových krčmách či koupit výrobek na čistě dobovém tržišti.

Přes den zde hrály historické hudební skupiny. Diváci mohli vidět například ukázky z výcviku vojáků, vystoupení tanečnic, svůj válečný um předvedli i dělostřelci.

Samotnou "bitvu", tedy velké představení za účasti několika stovek účinkujících, doplněné hudbou a pyroefekty, připravili organizátoři tak, aby se co nejvíce podobala skutečné historické události.

Na návrší Bílé hory nedaleko Prahy proti sobě stanula 8. listopadu 1620 vojska českých stavů na jedné straně a spojená vojska Katolické ligy a císařské armády na straně druhé. Bitva na Bílé hoře byla sice krátká, stala se však zlomem pro České země. Mnoho lidí muselo uprchnout za hranice a 27 českých pánů skončilo na popravišti. Český stát na jejím základě vstoupil do cizího nového soustátí rakouského a zůstal jeho příslušníkem 298 let.

Fotogalerie z bitvy ZDE

Související články

Dnešní park Lázaro Cárdenase del Río má relativně bohatou historii. Vznikl jako součást zeleného pásu Dejvic a Bubenče, na základě regulační studie z 20. let 20. století. Posléze byla východní část tohoto pásu přejmenována na Náměstí Interbrigády a v 70. letech minulého století se stala jakýmsi „odkladištěm“ jinde neumístěných soch a pomníků. Byly zde umístěny sochy Simona Bolívara a Benita Juáreze. A možná právě jejich existence dala následně podnět HMP přejmenovat v roce 2000 tuto východní část parku na Park Lázaro Cárdenase del Río.

Celý článek15. 3. 2024