Na Rusalku přišlo 12 tisíc lidí

„Ubohá Rusalko bledá, běda, běda,“ znělo v sobotu přírodním amfiteátrem v Divoké Šárce.
Hlavní foto

Dojímavý lyrický příběh, silná Dvořákova hudba, romantická příroda Divoké Šárky a vstup zdarma. To všechno přivedlo v sobotu do šáreckého přírodního divadla na provedení opery Rusalka přibližně 12 tisíc lidí.

„Pro nás je to vzrušující zážitek vystupovat v takovém představení. Nejsou přitom žádná omezení jako v ,kamenné opeře,‘ postavy si můžeme ztvárnit každý po svém,“ podotkl Aleš Briscein, který zpíval Prince.

Takový přístup má však i svá rizika. Choreografu Pavlu Šmokovi občas zatrnulo při kreacích tanečníků Státní opery, zvyklých na rovnou plochu jeviště. Zato orchestru opery Národního divadla, řízeného Janem Chalupeckým, improvizované pódium vůbec nevadilo. Také divákům se nevšední prostředí líbilo. Na přírodní scéně se modralo stylizované jezírko pokryté zelenou plachtou. Obklopoval je pár pařezů, z nichž jeden se ve druhém jednání změnil v zámeckou kašnu. Když na scénu vjeli dva koně, vděční diváci se roztleskali.

„Ty přírodní podmínky, kdy se člověk motá do závoje, zakopává o kořeny a má mnohem vzdálenější kontakt s dirigentem, jsou divácky zajímavé. Je to prostě dobrodružné,“ prohlásila sopranistka Helena Kaupová, která se představila v titulní roli.

„Každý rok říkáme, že je to naposled. Při repríze Prodané nevěsty nikdo moc nevěřil v úspěšnost představení. Třetí rok, kdy tu vůbec poprvé zazněla Rusalka, si mnozí mysleli, že si děláme legraci. Zájem lidí nás ale pokaždé příjemně překvapil,“ řekl starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa.

Původní letní scéna Národního divadla byla založena v roce 1913. Hrálo se zde s výjimkou válečného období do roku 1922, kdy byl projekt z ekonomických důvodů zastaven. Radnice Prahy 6 obnovila hraní v přírodním areálu s kapacitou 18 tisíc lidí v roce 2005. Od té doby se zde každoročně počátkem září na oslavu Dne Prahy 6 hraje „národní“ opera - nejprve to byla Smetanova Prodaná nevěsta, v posledních dvou letech je to Dvořákova Rusalka. Radnice zatím tají, co čeká návštěvníky příští rok. Bude to prý překvapení.

Související články

Dnešní park Lázaro Cárdenase del Río má relativně bohatou historii. Vznikl jako součást zeleného pásu Dejvic a Bubenče, na základě regulační studie z 20. let 20. století. Posléze byla východní část tohoto pásu přejmenována na Náměstí Interbrigády a v 70. letech minulého století se stala jakýmsi „odkladištěm“ jinde neumístěných soch a pomníků. Byly zde umístěny sochy Simona Bolívara a Benita Juáreze. A možná právě jejich existence dala následně podnět HMP přejmenovat v roce 2000 tuto východní část parku na Park Lázaro Cárdenase del Río.

Celý článek15. 3. 2024