Záhada obřích lidských hlav vyřešena

Sochy pěti lidských hlav, které se před několika dny záhadně objevily na několika místech Prahy, už mají svého autora. Šlo o autoportrét studentky posledního ročníku Vysoké školy umělecko-průmyslové, ateliéru sochařství v Praze Vlasty Elmerové.
Hlavní foto

Výroba a instalace soch obřích hlav byla součástí její diplomové práce s názvem „Jinde - individualita – osamělost, portrét jedince“.

„Cílem mého projektu nebylo způsobit komplikace jednotlivým městským částem ani veřejné pobuřování. Naopak bylo mou snahou vytvořit pozitivně působící plastiku, která by zpříjemňovala veřejné prostředí. Tento počin byl dobrým úmyslem a nikoli provokací,“ sdělila autorka soch Vlasta Elmerová, která před několika dny úspěšně ukončila vysokou školou a právě za svůj diplomový projekt „Jinde - individualita – osamělost, portrét jedince“, získala Cenu rektora.

„Téma diplomové práce individualita – osamělost, portrét jedince, jsem si vybrala v návaznosti na některé své předchozí práce. Zároveň jsem jej chápala jako určité pokračování v pátrání po identitě jedince a jeho vztahu ke společnosti,“ zdůvodnila Elmerová svůj záměr.
Akademický sochař Prof. Jiří Beránek ohodnotil práci své studentky slovy: „Akcent na působivost výrazu napovídá, že spíše než portrét vlastní tváře je to portrét vnitřního, duchovního „já“, jemuž absence vlasů, melancholický úsměv a zavřené oči dodávají až mystický výraz.“

Na samotné modelaci vlastního portrétu pracovala do konce prosince minulého roku. Jednalo se o běžný sochařský způsob práce, kdy se na konstrukci nanáší hlína. Z důvodu reprodukovatelnosti sochy zvolila autorka formu lukoprénovou s polyesterovým kadlubem, který musel být zpevněn svařovanou konstrukcí, kvůli předpokládané veliké hmotnosti betonu použitého na samotný odlitek. Práce na formě zabrala asi jeden měsíc. Složení betonové směsi, kterou odlévala sochy, nechce sochařka konkretizovat. Je totiž její vlastní recepturou. Odlito bylo celkem pět hlav. Poté Elmerovou čekalo retušování, transport a instalace soch.

Prezentace díla veřejnosti plánovala Elmerová po obhajobě svého diplomového projektu. Bohužel neinformovala o svých záměrech včas příslušné radnice. Z Vítězného náměstí v Praze 6, kde nainstalovala svou první hlavu, tak zmizela socha považovaná za černou skládku jako první, osud další hlavy v Praze 8 zpečetili vandalové a zbývající tři hlavy jsou zatím k vidění v Praze 7 a Praze 1.

Díky mediálnímu ohlasu, který nepochybně vedl také k udělení Ceny rektora za diplomový projekt, projevili zájem o získání soch hlav různé subjekty. „Na radnici Prahy 6 volal kavárník z Třeboně, paní starostka obce Bezděz a zástupci Anglo-německé obchodní akademie z Břevnova. Všichni zatoužili po hlavě a všichni pro ní měli své uplatnění. Většinou umístění ve svých exteriérech,“ vedoucí kanceláře starosty prahy 6 Petr Ayeboua.

„S autorkou Vlastou Elmerovou budeme v blízké době jednat o osudu jedné z hlav, kterou vytvořila a kterou dosud má radnice ve svém skladu,“ dodal Ayeboua.

O soše:
Portrét (autoportrét) je bustou bez poprsí. Portrét je 1,65m vysoký a 1,15m široký - tuto monumentalitu zvolila autorka jako reminiscenci na monumentální soch politických vůdců (sochy amerických prezidentů tesané do skály, sochy různých soch komunistických vůdců atd.), tak soch náboženských (Buddha, sochy z Velikonočních ostrovů aj.).

Pod bustu záměrně nenamodelovala sokl. Ten pro ní představuje jakési deklarování moci, stavění se nad společnost (stupínky vítězů).

Busta samotná je pouze hlavou, hlavou bez vlasů, bez okrasy. Oči jsou zavřené, ústa v mírném úsměvu, uši naddimenzovány. Vychází z předpokladu, že hlava je centrem myšlení, za zavřenýma očima skrývá prostor jakéhosi „jinde“. Lidé často zavírají oči za účelem prohloubení vnímání ostatním smysly, např. sluchem. Při zavření očí se lépe soustřeďuje.

Jako materiál zvolila beton, pro jeho běžné užívání v městském prostoru, ale i pro jakousi uniformní „šedost“. Zároveň má tento materiál v sobě obsaženou pevnost a odolnost.

Důležitým prvkem sochy je její namnožení, které nastiňuje myšlenku originality, či lépe řečeno individuality jedince. Zároveň je reminiscencí na průmysl, a tím i současnou civilizaci se svou sériovostí, stále se opakujícím vytvářením idolů, která nutí jedince být jen jednou z kopií.

Video ZDE

Pozn. webmastera:
Od roku 2001 na tomto webu můžete číst aktuality z městské části. Tato aktualita je svým způsobem jubilejní, má pořadové číslo 1000 !!!!

Související články

Dnešní park Lázaro Cárdenase del Río má relativně bohatou historii. Vznikl jako součást zeleného pásu Dejvic a Bubenče, na základě regulační studie z 20. let 20. století. Posléze byla východní část tohoto pásu přejmenována na Náměstí Interbrigády a v 70. letech minulého století se stala jakýmsi „odkladištěm“ jinde neumístěných soch a pomníků. Byly zde umístěny sochy Simona Bolívara a Benita Juáreze. A možná právě jejich existence dala následně podnět HMP přejmenovat v roce 2000 tuto východní část parku na Park Lázaro Cárdenase del Río.

Celý článek15. 3. 2024