Bílou horu zahalil dým střelného prachu

Výstřely z děl, rachot pušek a dusot koňských kopyt bylo slyšet tento víkend nad Vypichem u letohrádku Hvězda. Znovu se zde bojovalo o osud českého národa.
Hlavní foto

Jedna z nejvýznamnějších bitev české historie, bitva na Bílé hoře, trvala v roce 1620 necelé dvě hodiny. V oblaku střelného prachu se 13. a 14. září uskutečnila její rekonstrukce s českými stavovskými vojsky na jedné straně a vojsky Katolické ligy spolu s císařskými vojsky na straně druhé. Tentokrát byli čeští stavové udoláni během hodiny.

Na sedm stovek šermířů historických skupin z různých částí Čech, ale i z dalších zemí Evropy, přijelo předvést velkolepou podívanou, která zároveň působila velmi realisticky a byla provázena historický výkladem. Bitvu připomínající mezník českých dějin přišlo zhlédnout po oba dny na tisíce diváků a nebyly zklamány. Pořadatelé se snaží totiž držet reálií, ale zároveň dělat show. Scénář se tvoří několik měsíců. 

Projekt Bílá hora 1620 vznikl jako nezisková aktivita lidí se zájmem o historii a vojenství. Iniciátorem je skupina historického šermu Rytíři Koruny České, která přizvala ke spolupráci třicet podobných skupin. Projekt podpořila i tento rok radnice Prahy 6. Rekonstrukce se konala letos počtvrté a každý rok jí zhlédlo více diváků. Ti jsou zpravidla fascinováni bitevní vřavou.

Při bitvě se používají repliky zbraní, které jsou zcela funkční. Na celou bitvu se spotřebuje kolem 20 kg střelného prachu nepočítaje v to zvláštní munici pro dobové repliky děl. Kromě hlavní bitvy byla součástí programu i vystoupení šermířských a tanečních skupin. Vojenské ležení doplnilo velké historické tržiště s dobovými stánky.

(s využitím zdrojů Rytíři Koruny České a čas. Šestka)

Související články

Dnešní park Lázaro Cárdenase del Río má relativně bohatou historii. Vznikl jako součást zeleného pásu Dejvic a Bubenče, na základě regulační studie z 20. let 20. století. Posléze byla východní část tohoto pásu přejmenována na Náměstí Interbrigády a v 70. letech minulého století se stala jakýmsi „odkladištěm“ jinde neumístěných soch a pomníků. Byly zde umístěny sochy Simona Bolívara a Benita Juáreze. A možná právě jejich existence dala následně podnět HMP přejmenovat v roce 2000 tuto východní část parku na Park Lázaro Cárdenase del Río.

Celý článek15. 3. 2024