Simón Bolívar

24. 7. 1783 – 17. 12. 1830

Simón Bolívar (celým jménem Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar y Palacios Ponte Blanco) byl synem šlechtice španělského původu, oba rodiče mu ale brzy zemřeli.  V patnácti letech vstoupil do venezuelské milice jako kadet, o rok později odešel studovat do Španělska. Navštívil také Francii, kde studoval francouzštinu a kde se stal velkým přívržencem Napoleona Bonaparte. Do Španělska se vrátil v roce 1802 a tam se také oženil. V Evropě zůstal až do roku 1807 a během svého pobytu se zúčastnil Napoleonovy korunovace, byl přizván mezi Svobodné zednáře a navštívil Řím, kde se setkal s papežem Piem VII. a německým přírodovědcem Alexandrem von Humboldtem. Po návratu do vlasti se zapojil se do hnutí usilujícího o osvobození ze španělské nadvlády. Kvůli této činnosti byl vypovězen na svůj statek, takže Venezuelské revoluce se přímo neúčastnil. V roce 1812 se Bolívar účastnil neúspěšného povstání venezuelských republikánů pod vedením Franciska de Mirandy. Po Mirandově kapitulaci pak v Cartageně organizoval ozbrojené síly, které se roku 1813 zmocnily Caracasu; Bolívar získal titul Osvoboditel (El Libertador) – který mu přiřkla 14. října 1813 Caracaská rada.

V roce 1814 se mu podařilo nakrátko osvobodit i Bogotu, ale hned další rok po opětovné porážce odešel hledat pomoc na Jamajku, později na Haiti. V roce 1816 se s vojskem opět vrátil a dobyl Angosturu (dnešní Ciudad Bolívar), která se stala sídlem revoluční vlády. Po vítězství u Boyacá v roce 1819 byla velká část Nové Granady osvobozena a začlenila se do Velké Kolumbie (stát na území dnešní Venezuely, Kolumbie, Panamy a Ekvádoru), vytvořené na kongresu v Angostuře. Bolívar se stal prezidentem Velké Kolumbie. Jeho postavení upevnila další vítězství nad španělskými vojsky v letech 1821 až 1822. Přispěl k osvobození Peru a roku 1821 byl zvolen jeho prezidentem. Definitivní porážku Španělům zasadili v roce 1824 právě Bolívar u Junínu a José Antonio de Sucre u Ayacucha. Roku 1825 bylo Horní Peru na jeho počest nazváno Bolívie. Peru Bolívii uznalo a zaslalo jí návrh ústavy. Téhož roku předložil Bolívar svoji demisi na úřad prezidenta, nebyla však přijata. Jeho plán na vytvoření panamerické federace nebyl 1826 přijat kongresem latinskoamerických států v Panamě. 

Velkou Kolumbií zmítaly stále větší rozpory, které Bolívar nebyl s to zvládnout a začaly sílit separatistické sklony ze stran Peru a Bolívie. Proto byl 27. srpna 1828 vydán dekret diktatury, který Bolívarovi přisoudila de facto neomezenou moc. Nově jmenovaný diktátor ale garantoval osobní svobodu i svobodu slova a tisku. Zavázal se reformovat hospodářství a postupně zaplatit veškeré zahraniční dluhy. Kritická situace vyvrcholila 25. září 1828 pokusem o atentát na Bolívara, za kterým stál s největší pravděpodobností generál Santader, dřívější Bolívarův spolubojovník a přítel. Zrádcové byli odsouzeni k smrti, ale Santaderovi byl rozsudek samotným Bolívarem změněn pouze na vyhnanství.

Zklamaný Bolívar odstoupil z venezuelského prezidentského úřadu, později i fyzicky vysílen se nakonec stáhl z politiky. Poslední dny svého života prožíval v haciendě San Pedro, zde také 17. prosince 1830 zemřel. Dodnes není zcela jasné, zda příčinou jeho smrti byla tuberkulóza či spiklenci nenápadně podávaný jed. 

Bolívar se dodnes v Jižní Americe těší značné úctě. Jeho rodná země, Venezuela, nese oficiální název República Bolivariana de Venezuela (Bolívarovská Venezuelská republika) a podle něj jsou pojmenovány dvě měny jižní Ameriky – bolivijský boliviano a venezuelský bolívar.

Pomníky Simónu Bolívarovi, na nichž je většinou zpodobněn na koni, jsou umístěny po celé Jižní Americe, ale i ve Střední (Havana, Mexico City) a  Severní Americe (Washington, New York, San Francisko, Ottawa a další), v Evropě (Londýn, Paříž, Berlín, Madrid), či dokonce v egyptském Cairu.

Bolívarův pomník v Praze odhalili účastníci Světového shromáždění za mír a život, proti jaderné válce v roce 1983. Autorem bronzové sochy byl sochař Jan Hána, architektonické řešení okolí pomníku navrhl architekt Stanislav Hubička.  Kamenné desky (do r. 1999 bronzové) na okosených kvádrech, které lemují polokruhovou plošinu, upozorňují na roli, kterou Bolívar sehrál při založení Bolívie a při osvobození Ekvádoru, Kolumbie, Panamy, Peru a Venezuely. Pomník dle nápisu na bronzové desce, vsazené do pylonu při patě schodiště, věnoval "Venezuelský lid a jeho vláda slavnému městu Praze v roce dvoustého výročí narození Simona Bolívara v r. 1983". Na každé straně pomníku se nachází jedna pamětní deska s textem. Levá z nich je ještě doplněna deskou se státním znakem Venezuely.

Simón Bolívar  (full name Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar y Palacios Ponte Blanco)

July 7, 1783 –  December 17, 1830

In relation to the region and his personal connection, it is known the liberator’s direct or indirect participation of his country of birth Venezuela, as well as Bolivia, Ecuador, Panama and Peru. Bolivar always showed His skills on guidance and leadership for the South American Independence Movements, we know very well his extraordinary general military and civil leader.

Moreover, with his work and cooperation with the other outstanding liberators; Bernardo O'Higgins and Jose de San Martin he showed his interest for the freedom of the region,( it can see the analysis he made  of each country in the Letter of Jamaica).

Regarding Colombia, and making a brief chronological account of his passage by Colombia we have his arrival from Curacao to Cartagena in 1812, once there, he wrote and signed the manifesto of Cartagena in urge for the New Granada in order to avoid committing the same mistakes that Venezuela on the consolidation of their independence. In Cartagena, asked to serve in the Cartagena troops, and made it to Cucuta (border with Venezuela) in late 1813, he returned to Venezuela and then back again to Cartagena in 1814 from where he left to Jamaica in 1815. We see him again in Colombia 1819 fighting in the battles of “El Pantano de Vargas”, and the Battle of Boyaca, becoming the proclaimed president of the Republic of Colombia in 1821, alongside continued his liberating deeds in Peru and Panama.

In 1828 he was declared the dictator of the Gran Colombia in order to keep all the Nations United, by then he had already escaped one attempted murder in 1828, aided by his companion Manuelita Saenz, to escape through a window of his home in Bogota. Later in May 1830 he resigned the presidency and by the end of July 1830 when he saw published in the press the decision of the Venezuelan Congress of breaking relations with Colombia, it was announced as the Liberator remain on Colombian soil and his health deteriorated whereupon his followers convinced him not to leave the Colombian lands, so he moved to Santa Marta, where he died on December 17, 1830 and even from his bed he expressed his wish for his death to be cause of the unit that the new nations needed at the time.

In 1831 the Gran Colombia was dissolved to make way for the New Granada (now Colombia), Venezuela and Ecuador.

All his writings or letters are lessons of governance, unity and integration, their sense of unity, which although not germinated in the Gran Colombia and all attempts of union were dissolved, their principles we see in integration processes reflected today, not only in the region such as CAN, UNASUR, CELAC and so on, but also in the process of transforming the European Union as a peaceful Europe and United that reminds us of the liberating desires a peaceful and united America. As he says in his charge "it is a grandiose notion to think of Consolidating the New World into a single nation, united by PACTS into a single bond. That it is reasoned, as these parts have a common origin, language, customs, and religion, They ought To have a single government to permit the newly FORMED states to join in a confederation. But this is not possible. Actually, America is separated by climatic differences, geographic diversity, conflicting interests, and dissimilar characteristics ".

Bolivar was hit first by the ideas of global thinkers in his political thinking, ideas of Montesquieu, Voltaire, Homer, Hobbes, Grotius, Humboltdt, but then his ideas, personality and greatness shocked the world, not only for his fight release his homeland Venezuela but American nations.

Bolívar fought for Colombia's freedom and experienced intense moments of struggle, loneliness, illness, threats, and love in our country. From there, he traveled to Jamaica. He died in Colombia, which he considered the heart of America. In the Letter from Jamaica, he wrote, "New Granada, which is, so to speak, the heart of America..." His last words once again evoke Colombia: "Then, those sciences and arts, born in the East, which have enlightened Europe, will fly to a free Colombia, which will give them a warm welcome," revealing his feelings toward our country.

Simon Bolivar's legacy to the world is the spirit of freedom and integration between brother countries.

Everyone is invited to read and explore the ideas of this great man.

Simón Bolívar  (Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar y Palacios Ponte Blanco)

7 de julio de 1783 –  17 de dciembre de 1830

En relación con la región y su conexión personal, se conoce la participación directa o indirecta del libertador en su país natal, Venezuela, así como en Bolivia, Ecuador, Panamá y Perú. Bolívar siempre demostró sus habilidades de orientación y liderazgo en los movimientos independentistas sudamericanos, y conocemos muy bien su extraordinaria figura como líder militar y civil.

Además, con su trabajo y cooperación con otros libertadores destacados, como Bernardo O'Higgins y José de San Martín mostró su interés por la libertad de la región (véase el análisis que hizo de cada país en la Carta de Jamaica).

En cuanto a Colombia, y haciendo un breve relato cronológico de su paso por Colombia, tenemos su llegada desde Curazao a Cartagena en 1812, una vez allí, escribió y firmó el manifiesto de Cartagena en un intento por evitar que Nueva Granada cometiera los mismos errores que Venezuela en la consolidación de su independencia. En Cartagena, pidió servir en las tropas de Cartagena y llegó a Cúcuta (frontera con Venezuela) a finales de 1813, regresó a Venezuela y luego volvió a Cartagena en 1814, desde donde partió hacia Jamaica en 1815. Lo vemos de nuevo en Colombia en 1819 luchando en las batallas del Pantano de Vargas y la batalla de Boyacá, y en 1821 fue proclamado presidente de la República de Colombia, al tiempo que continuaba sus acciones liberadoras en Perú y Panamá.

En 1828 fue declarado dictador de la Gran Colombia con el fin de mantener unidas a todas las naciones. Para entonces, ya había escapado de un intento de asesinato en 1828, con la ayuda de su compañera Manuelita Sáenz, huyendo por una ventana de su casa en Bogotá. Más tarde, en mayo de 1830, renunció a la presidencia y, a finales de julio de 1830, cuando vio publicada en la prensa la decisión del Congreso venezolano de romper relaciones con Colombia, se anunció que el Libertador permanecería en suelo colombiano y su salud se deterioró, por lo que sus seguidores lo convencieron de no abandonar las tierras colombianas, por lo que se trasladó a Santa Marta, donde murió el 17 de diciembre de 1830 e incluso desde su lecho expresó su deseo de que su muerte fuera causa de la unidad que las nuevas naciones necesitaban en ese momento.

En 1831 se disolvió la Gran Colombia para dar paso a Nueva Granada (ahora Colombia), Venezuela y Ecuador.

Todos sus escritos o cartas son lecciones de gobernanza, unidad e integración, su sentido de unidad, -que no germinó en la Gran Colombia-, y todos los intentos de unión se disolvieron, sus principios los vemos reflejados hoy en día en los procesos de integración, no solo en la región como la CAN, UNASUR, CELAC, etc., sino también en el proceso de transformación de la Unión Europea como una Europa pacífica y unida que nos recuerda los deseos libertadores de una América pacífica y unida. Como dice en su discurso «es una idea grandiosa pensar en consolidar el Nuevo Mundo en una sola nación, unida por pactos en un solo vínculo. Lo que es razonable, ya que esta parte tienen un origen, idioma, costumbres y religión comunes, deben tener un solo gobierno que permita a los estados recién formados unirse en una confederación. Pero esto no es posible. En realidad, América está separada por diferencias climáticas, diversidad geográfica, intereses conflictivos y características dispares».

Bolívar fue influenciado inicialmente en su pensamiento político por las ideas de pensadores globales, ideas de Montesquieu, Voltaire, Homero, Hobbes, Grotius, Humboltdt, pero luego sus ideas, personalidad y grandeza conmocionaron al mundo, no solo por su lucha por liberar a su patria, Venezuela, sino también a las naciones americanas.

Bolívar luchó por la libertad de Colombia y vivió intensos momentos de lucha, soledad, enfermedad, amenazas y amor en nuestro país. Desde allí viajó a Jamaica. Murió en Colombia, que él consideraba el corazón de América. En la Carta desde Jamaica, escribió de Colombia: «Nueva Granada, que es, por así decirlo, el corazón de América...». Y sus últimas palabras evocan una vez más a Colombia: «Entonces, esas ciencias y artes, nacidas en Oriente, que han iluminado a Europa, volarán a una Colombia libre, que les dará una cálida bienvenida», revelando sus sentimientos hacia nuestro país.

El legado de Simón Bolívar al mundo es el espíritu de libertad e integración entre países hermanos.

Todos están invitados a leer y explorar las ideas de este gran hombre.