8. ledna 2013 si připomínáme nedožité 95. narozeniny generála Tomáše Sedláčka, čestného občana Prahy 6. Jeho zásluhy a památka bude uctěna příslušníky Posádkového velitelství a Čestné stráže Armády ČR malým pietním aktem a položením kytice na hřbitově v Lázních Toušeň.
Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918 ve Vídni v rodině důstojníka v rakousko-uherské a později československé armádě. Po absolvování reálky v Praze roku 1935 nastoupil mladý Sedláček jako dobrovolník vojenskou službu u dělostřeleckého pluku Jana Žižky v Praze - Ruzyni. Absolvoval Školu pro důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze a byl zařazen k dělostřeleckému učilišti v Olomouci. Snad podle vzoru svého otce se tehdy rozhodl pro vojenské povolání, a proto započal na podzim 1937 studovat na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, kterou v květnu 1938 ukončil v mimořádném termínu v hodnosti poručíka dělostřelectva. Na vlastní žádost nastoupil k dělostřeleckému pluku 104 v Hradci Králové.
V krizových dnech republiky na podzim 1938 se stal velitelem baterie mobilizovaného dělostřeleckého pluku 104, jenž byl nasazen v oblasti Liberce. K boji nedošlo. Republika kapitulovala před tlakem velmocí. Sedláčkův pluk byl stažen do oblasti Jičína a demobilizován. Poručík Sedláček byl po německé okupaci českých zemí od počátku dubna odeslán na dovolenou a zařazen do rekvalifikačního kurzu.
Na jaře 1940 se Sedláčkovi podařilo jako mnoha jiným odejít přes jižní Moravu, Slovensko a Maďarsko do exilu. Přes Bělehrad, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Bejrútu, kde se nalodil na loď plující do Francie. V polovině května 1940 se hlásil v jihofrancouzském městečku Agde, kde v té době vznikala 1. československá pěší divize. Po porážce Francie odešel přes Gibraltar do Velké Británie, kde byl začleněn do důstojnické baterie dělostřeleckého oddílu Československé smíšené brigády. Zapojil se do bojů o Anglii a pokračoval ve vlastním výcviku pod vedením britských důstojníků. V lednu 1943 byl jmenován zástupcem velitele 1. baterie 1. československého dělostřeleckého pluku.
V roce 1944 byl zařazen do transportu důstojníků, kteří byli odesláni na východ přes Gibraltar, Port Said, Damašek, Bagdád a Teherán a zařazeni do československých vojenských jednotek v Sovětském svazu. Tam se stal Sedláček náčelníkem štábu velitelství brigády dělostřelectva. V září 1944 se krátce účastnil bojů v Karpatech a koncem prvního říjnového týdne se dostal na Slovensko, kde právě probíhalo povstání. Po jeho potlačení zbylé jednotky brigády ustoupily do Nízkých Tater. Štábní kapitán Sedláček zůstal ve funkci náčelníka štábu velitelství brigádního dělostřelectva až do konce války. Za svou statečnost a zásluhy byl několikrát vyznamenán, mezi jiným třikrát válečným křížem a pamětní medailí zahraničního vojska. Od léta 1945 působil Sedláček jako profesor na Vojenské akademii, přednosta operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni a od roku 1949 jako důstojník generálního štábu.
V únoru 1951 byl zatčen a odsouzen komunistickou justicí k doživotnímu trestu vězení za údajnou velezradu a špionáž pro cizí velmoc. V různých vězeňských zařízeních strávil více než devět let a pracoval také v příbramských uranových dolech. V květnu 1960 byl propuštěn na amnestii. Poté pracoval jako skladník u Obvodního stavebního podniku na Praze 1 a po absolvování večerní průmyslové školy stavební jako projektant a ekonom Pražské stavební obnovy do roku 1975.
V roce 1968 se Sedláček krátce zapojil do práce v Československém svazu protifašistických bojovníků, jeho organizace však byla po nástupu normalizace rozpuštěna. Teprve koncem roku 1989 se mohl znovu zapojit do veřejné činnosti. Stal se předsedou revizní komise Konfederace politických vězňů a pracoval v ústřední rehabilitační komisi Ministerstva národní obrany. Francouzské město Agde mu udělilo čestné občanství. V roce 1992 byl jmenován do první generálské hodnosti a v roce 1999 byl povýšen do hodnosti generálporučíka. Angažoval se při vytvoření Československé obce legionářské. V letech 1991 až 1998 zastával funkci předsedy obce, poté byl jmenován jejím čestným předsedou. V roce 1994 se podílel na organizaci celosvětového setkání československých veteránů.
