Vůbec nejraději však má svůj dům a svoji zahradu. „Ten domek koupil v třicátých letech můj otec, těsně po vystudování stavařiny. A jsem strašně vděčný, že v něm mohu dodnes bydlet. Přirostl mi k srdci,“ přiznal se Bobek. V domě tráví se svou rodinou co nejvíce času. „A když to jde, tak na zahradě. Koneckonců, jsem toho názoru, že v bydlení se má prolínat interiér s exteriérem.“
Rád má ale celý Břevnov. „Pamatuji si i na věci, které tady už dávno nejsou. Například břevnovská náves. Dodnes totiž Břevnovu chybí hlavní náměstí. Komunisté náves bohužel zbourali v šedesátých letech a já si dnes jen vzpomínám, jak to bylo krásné, když tady byla. To mi tady velmi chybí.“ V místě dnes stojí jen paneláky.
Pavel Bobek byl také svědkem velkého chátrání celé lokality během padesátých až osmdesátých let. „Moje maminka vždycky říkala, že Bělohorská ulice byla místem, kde to žilo. A pak tam byla jen špína a prach a šedivé fasády. Kdyby se mohla dožít dneška, měla by velkou radost – na Bělohorské ulici lze opět koupit úplně všechno. Fasády se blýskají docela pěknými barvami,“ líčí zpěvák.
S Prahou 6 je spojen téměř celý život Pavla Bobka. Školní roky strávil v Břevnově, gymnázium vychodil na Pohořelci a na vysokou školu se také nepřesunul příliš daleko – fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT vystudoval v Dejvicích.
„Praha 6 samozřejmě není jen Břevnov. Rád mám i Divokou Šárku, kam jsem chodil na výlety a na koupaliště, ale ještě blíž mi je obora Hvězda – tam jsem zažil mnohé dětské hry a prožil první lásky,“ vzpomíná Bobek. Dnes dává přednost ještě dalšímu místu – areálu Ladronka. „Je tam dobrá restaurace a kvalitní sportovní areál. S ženou tam nyní často chodíme. Ale je pravda, že to trvalo skutečně dlouhá léta, než se dal celý areál dohromady.“
(podle MFD, autor: A. Kottová)
