V polovině 19. století to byla velká sláva především pro krejčovské tovaryše. Teď už ztratily Slavnosti Na štrozoku nádech profesní veselice, program však zůstal téměř stejný. A podobné je i místo, kde se o víkendu slavnosti konaly – Krupkovo náměstí v Bubenči.
„Tuto kdysi populární slavnost se pokusila radnice Prahy 6 připomenout před třemi lety v rámci oslav 100 let města Bubenče,“ řekl starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa.
Obnovená veselice se osvědčila, a tak mohly asi čtyři stovky lidí opět přijít na dobové trhy, poslechnou si hudbu, zhlédnou pouliční divadlo a vystoupení kejklířů nebo se projet fiakrem. Tradičně končily krejčovské slavnosti v místních hospodách. A občerstvení nechybělo ani při znovuzrozené tradici. „Připraveny byly hlavně staročeské pochoutky,“ dodal Chalupa.
Z HISTORIE
Říkalo se jí Slamník Zatímco Matějská si získávala postupně kredit poutě všelidové, Slamník či Štrozok byl profesní akcí. Na návsi se scházeli především krejčovští tovaryši, podobně jako na Fidlovačce ševci. Ale nezapomnělo se na hipodromy, jakési dostihy v miniatuře, které byly tehdy v módě.
Na Slamníku bylo v takovém hipodromu připraveno sedm koní, na nichž se v ohraženém kole vozili tehdejší místní výrostci. Pouť dnes ještě připomíná známá hospoda Na slamníku, což je jakési nezpochybnitelné místo pro bubenečské patrioty. Kdyby se do hospody Na slamníku posadil vedle dnešních štamgastů spisovatel Ignát Hermann, jemuž vděčíme za postřehy a vzpomínky na dnes již zašlou Prahu, asi by se zmínil, jak se ženské na takovou pouť vyšňořily.
Bubenečské velikonoční slavnosti, jíž se říkalo Slamník či "po pražská" Strožok, předcházely lidové veselíce mladých řemeslníků pořádané již v 17. století. Konaly se vždy první úterý po Velikonocích a doprovázel je průvod směřující od Písecké brány k vltavskému rameni v Královské oboře. Zlatým hřebem byly oslavy v bubenečských hospodách.
Původní pouť krejčovských tovaryšů se ve druhé polovině 19. století změnila v lidovou velikonoční zábavu, hojně navštěvovanou Pražany všech společenských vrstev. Když se přiblížily Velikonoce, pražští krejčovští mistři střihli z pevného bílého plátna na symbolický slamník. Látku pak předali tovaryšům a učedníkům, kteří "Štrozok" vzorně ušili a ozdobili červenými tábory. Na slamník navíc patřil i krásně vyšitý mládenec a panna. Hotové dílo pak krejčí upevnili na májku a v čele s ním vyšli do ulic Prahy.
Podrobně o tradičním velikonočním průvodu pražských krejčíků píše F. V. Vykoukal v knize Z časů dávných i našich: "S máji tou průvod chodíval městem a množství lidu je provázelo. Ubírali se Bruskou branou na prostranství mezi Bubenčem, horou Letnou směrem k řece a k Podbabě se rozkládající.“ Do Bubenče se chodívalo nejen na pouť, ale také na znamenité pečivo, které pekl vyhlášený pekař „hned pod schody“, jak se říkávalo. „O koláčcích věděla celá Praha a mlsní její obyvatelé chodili tam houfně, aby si pochutnali na dobrém pečivu, které se prodávalo po třech krejcarech,“ vzpomíná spisovatel Ignát Hermann. „Mnozí a zvláště mladí lidé chodili tam však i proto, že ty koláčky tlučeným cukrem posejpala a do bílého papíru zavíjela hezká dceruška pekařova, které se všeobecně říkalo sličná koláčnice. Tvůrce těchto proslulých koláčků odstěhoval prý se později někam na Břevnov a jeho odchodem bubenečské koláčky zanikly.“
PRAHA 6 TRADIČNÍ
Každoročně hojně navštěvovanou tradicí Prahy 6 je třídenní lidový svátek Masopust v Břevnově. Hlavní atrakcí je průvod masek. Dlouhou historii má i Břevnovské posvícení, které probíhá v říjnu a to už od 18. století. V kalendáři lidových oslav se natrvalo usadily i dejvické Vánoce Prahy 6 nebo červnový Dětský den na koupališti Petynka. Nejmladší tradicí je oslava Dne Prahy 6 spojená s udílením Čestného občanství v září v břevnovském klášteru. Obnovit se podařilo i kdysi oblíbenou povelikonoční slavnost Slamník či Štrozok v Bubenči. Z Dejvic pocházejí dvě tradice – Hanspaulská liga, nejmasovější liga v malé kopané u nás a hanspaulské hudební hnutí.
