S.R.P.R., Lajky

Sdružení rodičů a přátel RoPy

Sdružení rodičů a přátel RoPy, zkráceně též SRPR či RoPa (podle křestních jmen obou zakladatelů kapely) je pražská alternativní kapela, fungující od roku 1993. Její hudba je ovlivněna post-punkem i art-rockem, ale čerpá i z psychedelického rocku a hudební avantgardy jako byli například hudebníci z okruhu Rock In Opposition. Personálně je spřízněná se soubory OTK a Janota 1935.

Zhudebňuje téměř bezvýhradně sarkastickou poezii svého frontmana Romana Nerudy a staví na kontrastech zvuků kláves a souhry dvou dechařů.

Skupina vydala čtyři oficiální a dvě neoficiální alba.

Lajky

„Byli tři – raz, dva, tři – ne tři bratři, ani švédská trojka – prostě tři – dva kytáři a jeden bicí, a pak volá ségra z Ostravy a jestli hledaj ještě toho basu?
„Jo.“  …  Byli čtyři – raz, dva, tři, čtyři – ne čtyři koně ve dvoře, žádný čtveráci – prostě čtyři a ten bicí jednou říkááá…: „Už neee.“
Byli tři – raz, dva, tři: „Netři tolik tu kytáru – prostě tři.“ A málem by to tření zapálilo pokoj, kdyby se nezeptali jednoho starýho dobrýho známýho: „Nemáš prosimtě náhodou na půdě akordeon po dědovi?“
„Jo.“   … Byli čtyři – raz, dva, tři, čtyři: „Hm, dobrej rytmus, ale bez bicího? Co takhle se zeptat toho pozdějc bejvalýho předtim bejvalý, jestli.., víš co?“
„Jo.“   …   Bylo jich pět – raz, dva, tři, čtyři, pět – ne pět švestek, ani pět peněz, ale… „Ostatně mezi náma; trochu slivovice na zahřátí se hodí… občas do bříška. Netroubil ten starej dobrej známej kdysi na pohřbech?“
„Jo.“   …    Šest je nás – raz, dva, tři, čtyři, pět, šest je nás – raz, dva…“

Hlasité písničky. Kořeny šestičlenné kapely z Třešti sahají až do roku 1996. Od té doby, co část členů žije v Praze, hrávají spíš sporadicky, ale o to víc nadšeně. Debutové album DE Plyche vyšlo 2005, s rokem 2025 už statistika počítá desky celkem čtyři a EP k tomu. Hlasité písničky. Utajený klenot. „Vezmi trochu Zrní, Květů, OTK, Budoáru staré dámy, přidej akordeon a trubku, protřepat, nemíchat, připít, tancovat, poslouchat… nevzdávat.“