Úřad městské části Praha 6 - výtisk z oficiálního webu radnice


Stránky MČ Praha6

Infolinka
COVID-19 / KORONAVIRUS : : kompletní a průběžně aktualizované informace
Úvodní stránka ›› Radnice ›› Oblasti působnosti ›› Bezpečnost ›› Nepřehlédněte ›› Člověk v kolejích ›› detail/podstránka

Člověk v kolejích

 

Kdo z nás by odolal pozvání nahlédnout alespoň částečně do zákulisí provozu metra? Koho z nás by nezajímalo, co začíná tam, kde končí nablýskané obložení a barevné panely? Kdo z nás někdy zvedavě a alespon letmo nenahlédl do tunelu, ve kterém právě zmizel vlak? A koho někdy nenapadlo, co by dělal, kdyby byl svědkem toho, jak někdo padá do kolejiště? Věděli bychom, jak se zachovat v prípadě, že mezi koleje padá třeba zmatený senior nebo opilý teenager? Co bychom dělali, kdybychom videli člověka, který se rozhodl vzít svůj osud do vlastních rukou a rozeběhl se vstříc přijíždějícímu vlaku? Byli bychom za mrtvé brouky?

Kolem zabezpečovacích systémů metra by mohly z pohledu laika panovat určité nejasnosti. Za jakých podmínek je vstup mezi koleje bezpečný? Kdy můžeme pomoci člověku, který se nějakým způsobem ocitl mezi kolejemi, aniž bychom ohrozili sami sebe? K povídání na toto téma jsme využili pozvání k rozhovoru s vedoucím odboru Technologie provozu Dopravního podniku Praha Eduardem Votavou.

Občas má člověk dojem, že provoz metra je neustále narušován sebevrahy. Mnozí z nás slyšeli při cestování metrem hlášení, že stanice se uzavírá a cestující mají použít náhradní povrchovou dopravu. Zdaleka ne vždy se však jedná o takovou fatální záležitost. Na počet sebevrahů by v posledních letech člověku stačily dvě ruce, v některém roce dokonce jen jedna. Zhruba kolem stovky lidí ročně, tedy jednou za tři dny se sice někdo ocitne v kolejišti, ale nejčastějším důvodem pádu člověka do kolejiště je alkohol či jiné omamné látky. Na druhém místě jsou sprejeři, kteří se snaží dostat ze stanice do tubusu metra, dále to jsou lidé s poruchami orientace a podobně, zatímco oni sebevrazi jsou až na posledním místě pomyslného žebříčku. Lidé padají do kolejiště i z dalších příčin. Votava k tomu uvádí: „Občas nám tam spadne i člověk, který si něco důležitého neodkladného vyřizuje na mobilu, jde a jde, oči na displeji, až najednou udělá krok do prázdna,“ a pokračuje: „Jindy vidíte chlapíka, který si bez rozpaků skočí do kolejiště, protože mu tam spadl batoh. Pak tam stojí a neví, jak vylézt. To nepochopíte.“ Občas někdo zmizí v tunelu. Někdy sprejer, jindy dobrodruh, občas blázen. V takovém případě se přeruší provoz vlaků a hledání se většinou ujímá profesionální hasičská jednotka DPP (HZS metro). Kontroluje se celý úsek metra a provoz se obnoví, až když je úplná jistota, že v tunelu nikdo není. Podnikoví hasiči vyjíždějí ke všem větším případům: ať už jde o případy sebevražd či neoprávněné vstupy do tunelu, ale dělají i doprovod Policii ČR. Jejich výhodou je bezesporu znalost prostředí, kdy se musí orientovat nejen v tunelech, protože prostředí dobře znají, v tunelech je spousta větracích šachet, prostupů, jímek a podobně…

 

Nouzové tlačítko? Priorita za všech okolností! Na krizovou situaci reaguje každý člověk jinak. Někdo dostanehysterický záchvat, další ztuhne a není schopen myšlenky, jiný sezačne obracet na ostatní, aby „proboha něco dělali.“ Jiný si zachová chladnou hlavu a přepne do módu „krok 1, 2, teď krok 3…“ Votava vzpomíná na případ, kterého byl svědkem: „Viděl jsem, jak malé batole propadlo mezi okrajem nástupiště a okrajem vagónu do kolejiště. Opravdu se to tomu dítěti povedlo, mezera pár centimetrů, nevěřil bych tomu. Tatínek ve snaze nějak upoutat pozornost řval jak na lesy, rozkopl několik reklamních panelů, běhal po nástupišti sem a tam, snažil se jakkoliv upoutat pozornost. Vůbec si nebyl schopný uvědomit, co má dělat a jak celou situaci řešit. Přitom stačilo málo: zmáčknout nouzové tlačítko. Zatímco tatínek tloukl do vagónů, a ostatní lidé ho jen sledovali, zmáčkl jsem ho sám.“ Tato nouzová tlačítka jsou minimálně čtyři v každé stanici metra,vždy na začátku a konci nástupiště, v několika stanicích i uprostřed,vždy směrem ke kolejím. Slouží k co nejrychlejšímu zastavení přijíždějícího vlaku a k signalizaci vůči dozorčímu stanice. Každé tlačítko je „chráněno“ speciálním sklem. K jeho rozbití totiž postačí cokoliv: propisovačka, mince, klíč, telefon, dokonce i silnější tlak prstu. Sklíčko se rozlomí v přesně stanovených místech a nespadne na zem, neroztříští se, nepořeže, ale zůstane v pouzdře. Systém s tímto sklem byl instalován před několika lety. „Lidé ani tak často nemačkají nouzová tlačítka, jako nám vymačkávají ona sklíčka, zřejmě ze zvědavosti nebo nudou při čekání na metro,“ povzdychne si Votava. Zmáčknout se může nouzové tlačítko v jediném případě: když do kolejiště spadne člověk. A co se děje po jeho stisknutí? Po několika vteřinách je v kolejišti už relativně bezpečno. Relativně. Pokud je vlak ještě v tunelu, pak zabezpečovací zařízení automaticky vyšle strojvedoucímu přijíždějícího vlaku pokyn „kód NULA“. Je to příkaz, že musí ihned zastavit, ať je kdekoliv. I v případě použití rychlobrzdy se však brzdná dráha počítá na šedesát – sedmdesát metrů. S tím je nutné počítat, pokud je nouzové tlačítko použité ve chvíli, kdy vlak vjíždí do stanice. Také se automaticky vypíná přívodní kolejnice, pokud je umístěná pod nástupištěm. O téhle kolejnici bude ještě řeč. Může se ale také stát, že vlak už stojí ve stanici a cestující spadne mezi vozy soupravy. „Takové případy se stávají relativně často, zvlášť lidem pod vlivem alkoholu – chtějí nastoupit a pak jsou poněkud překvapeni, když zjistí, že tam nejsou dveře, ale propadnou se kamsi do prostoru,“ vysvětluje Votava. V takovém případě se po stisku nouzového tlačítka vlak ani nerozjede a dotyčnému pak pomáhá nejen jeho anděl strážný, ale i personál stanice. Stanice pražského metra se rozlišují mimo jiné na ostrovní, kterých je většina a na boční. Boční jsou například Hlavní nádraží, Vyšehrad nebo Černý Most. Jestli někdo spadne do kolejí v těchto stanicích, pak zafunguje tlačítko z každého nástupiště vždy současně pro koleje v obou směrech. Pokud někdy cestujeme metrem a čekáme na vlak, můžeme se stát svědky pádu do kolejiště dezorientované seniorky, hyperaktivního dítěte, které ještě před chvílí bezstarostně pobíhalo po nástupišti nebo zjevně nezletilého teenagera, který ve svém věku přecenil schopnost čelit démonu alkoholu. Můžeme být svědky toho, kterak si partnerský pár vyměňuje názory s takovou razancí, že jeden z nich se nakonec bezmocně řítí po zádech někam dolů...

Stačilo by stisknout nouzové tlačítko. Ale co když ho najednou, jako naschvál, nemůžeme najít? Kde je, kde je, vždyť tady někde musí být... Pobíháme v reflexní bundě po nástupišti, lidé na nás ječí, ať něco děláme, v uniformě jsme viditelní široko daleko, vteřiny na displeji nad nástupištěm do příjezdu dalšího vlaku ubíhají neuvěřitelně rychle...

Co se týká našeho dalšího postupu, záleží na mnoha okolnostech. Třeba na tom, zda člověk v kolejišti je zraněný, v bezvědomí, dezorientovaný… Přesto chceme něco udělat a dotyčnému pomoci, třeba už jen kvůli svému svědomí. Ale samozřejmě chceme především ve zdraví přežít. „Nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu a nezpanikařit,“ vysvětluje mi Votava. Jistě, nepanikařit, když se na člověka řítí vlak o hmotnosti desítek tun. Je to vlastně úplně ta samá rada, jako prý hrát mrtvého, když vás napadne medvěd. Co tedy můžeme udělat? Můžeme vyběhnout alespoň několik desítek metrů proti vlaku a kroužit jakýmkoliv předmětem, rozsvícenou baterkou nebo i jen paží. Na většině drah světa tento signál znamená jedno: „Stůj, zastav všemi prostředky!“ Strojvedoucí v takovém případě použije rychlobrzdu, ale musíme počítat s dojezdem dalších několika desítek metrů, což může být problematické v tunelech, které se všelijak lomí.

Co můžeme udělat ještě jiného? S člověkem si lehnout do žlábku mezi kolejemi. Tenhle prostor je prý naprosto bezpečný, nikde žádná elektřina, podvozek vagónů je od podlahy vzdálený asi jeden metr. Doporučuje se lehnout na břicho, hlavou ve směru přijíždějící soupravy. Jeden vagón metra váží přibližně třicet tun, klasická pěti vagonová souprava tedy kolem sto padesáti tun, a to vše se do stanice na vás řítí rychlostí 40 – 60 kilometrů v hodině. Ti sečtělejší se v takových chvílích mohou řídit slovy klasika: „Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě,“ zatímco jiní si mohou vzpomenout na slova modlitby, o kterých si mysleli, že už je dávno zapomněli. Nicméně Votava mi tvrdí, že zalehnutí do žlábku je z hlediska přežití stoprocentně spolehlivé. Lehnout na břicho, hlavou k vlaku, nezdvihat hlavu, zůstat v klidu, vydržet. A nepanikařit.

Jak se z kolejiště dostat? Vždycky na začátku a konci nástupiště jsou schůdky. Někde jsou hned za předělem mezi zónou pro cestující a provozními prostorami, jinde jsou trochu dále v provozních prostorách. Nikdo by se neměl spoléhat na to, že se rukama vzepře o nástupiště, nohama se opře o stěnu pod peronem a nějak se z kolejiště vysouká. Ne, takhle to nefunguje. Pod nástupištěm totiž bývá většinou prázdný prostor a nohy se tak nemají o co opřít. Je člověk v kolejišti nezraněný? Nemusíme za ním vůbec lézt, ale z nástupiště mu můžeme ukázat směrem ke schůdkům a jen ho krátce instruovat: „Tam, tam jsou schody!“

Nebezpečné koleje? Jak které….

Jsou koleje v metru bezpečné? Obě pojezdové koleje, po kterých jezdí soupravy metra, jsou bezpečné za všech okolností, nic vám při kontaktu s nimi nehrozí. Lze se jich dotýkat, je možné po nich chodit, není v nich žádný proud. Tyto kolejnice jsou uzemněné a je na ně připojen mínus pól napájecího napětí 750 V. Nejsou tedy laicky řečeno "pod proudem". Problémem z hlediska bezpečnosti osob v kolejišti je ona „přívodní kolejnice“, o které už byla několikrát řeč. Právě ona je totiž tou, která je stále pod napětím – 750 voltů stejnosměrného proudu budí respekt. Je to kolejnice, která je někdy ukryta pod nástupištěm a jindy ji při pohledu z nástupiště vidíme na druhé straně kolejiště za oběma pojezdovými kolejemi, bývá zvýrazněna žlutou barvou. Za normálních okolností, tzn. v běžném provozu metra, je tato kolejnice vždycky pod napětím. V případě, že dojde ke stisku nouzového tlačítka, přívodní kolejnice se vypíná. Ale i když se vypne napájení, považuje se kolej pod napětím, dokud není zkratována. K řízenému zkratu slouží několik typů zkratovačů. Přívodní kolejnice je ze tří stran krytá nevodivými materiály. Je krytá z obou bočních stran a seshora nevodivou pryží a zvenku pak odolným a nevodivým laminátem žluté barvy. Zespoda zůstává otevřená a právě ze spodní strany si vlaky odebírají potřebnou elektrickou energii na svůj provoz. Jestliže je skryta pod peronem, mohli byste ji teoreticky využít k odrazu zpět na nástupiště – jenže až do jejího zkratu nemáte jistotu, že v ní není proud a že o její spodní hranu nezavadíte. Bylo by to velmi pravděpodobně to poslední, co byste v životě udělali. Eduard Votava mi na závěr setkání s úsměvem říká: „Když už byste se někdy jako strážníci z jakýchkoliv důvodů pohybovali v prostorách metra, nezapomeňte pak dozorčímu stanice nahlásit, že jste dobře a ve zdraví pořídili, ale hlavně, že už jste z tunelu nebo kolejí zase zpátky venku! Ať vás tam několik dnů nehledáme.“

Jaroslav Urban, urban{zavináč}mppraha{tečka}cz, foto: DS MP Praha

 



© 2021 MČ Praha 6

 RSS |  SMS info |  Email info |  Mapa stránek |  Prohlášení o přístupnosti |  Prohlášení o ochraně soukromí |  Nastavení cookies |  PŘIHLÁŠENÍ do systému


--- konec tisknuté stránky www.praha6.cz/clovek-v-kolejich ---

Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, Praha 6, PSČ 160 52

Kontakty

Ústředna: 220 189 111
Bezplatná infolinka: 800 800 001
Fax: 220 189 111
Email: podatelna{zavináč}praha6{tečka}cz
Datová schránka: bmzbv7c
Web: www.praha6.cz

Soubory cookie (nebo podobné technologie) používáme, abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu. Kliknutím na možnost „Povolit vše“ s tím souhlasíte a také souhlasíte se sdílením informací (Jaké údaje shromažďujeme) o vašem použití našeho webu, který provozujeme s našimi přidruženými společnostmi a partnery. Předvolby můžete spravovat v části Nastavení souborů cookie, svůj souhlas můžete kdykoli odvolat nebo více informací najdete v Prohlášení o ochraně osobních údajů.