PhDr. Lubomír Dobrovský

český novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny

Luboš Dobrovský nebyl jen politik, diplomat či novinář. Byl to především člověk s výjimečnou vnitřní integritou, který si své zásady nenechal vzít ani v dobách největšího útlaku. Jeho profesní dráha začala v Československém rozhlase a Lidových novinách, ale po roce 1968 byl z politických důvodů nucen odejít. Místo rezignace se stal významnou postavou pražského disentu. Nebál se podepisovat petice, aktivně se podílel na šíření samizdatové literatury a stal se jedním z hlavních editorů Informačních materiálů Charty 77. Jeho byt se stal centrem setkávání a debat, kde se utvářela myšlenková podstata budoucí svobodné společnosti.

Tato neústupnost a odvaha mu vynesla klíčové postavení po sametové revoluci. Z pozice šéfa tiskového odboru Kanceláře prezidenta Václava Havla se podílel na složitém procesu transformace země. Následně se stal posledním československým a prvním českým ministrem obrany, kde působil v letech 1990 až 1992. V době, kdy se naše armáda potýkala s obrovskými výzvami, od reorganizace po integraci do mezinárodních struktur, prokázal neobyčejnou prozíravost a sílu. Jeho vize a diplomatické schopnosti byly klíčové pro budoucí členství České republiky v NATO.

Luboš Dobrovský se rovněž zapsal do dějin jako velvyslanec v Ruské federaci v letech 1996 až 2000. Jeho působení v Moskvě bylo charakterizováno obrovskou statečností a obranou suverenity České republiky. Nebál se kritizovat Kreml, otevřeně hájil lidská práva a poukazoval na problematické aspekty ruské politiky. Jeho přístup byl odvážný a čestný, což mu vyneslo uznání jak doma, tak i v zahraničí.

Byl také významným publicistou a komentátorem. V Lidových novinách, kam se po revoluci vrátil, se věnoval zejména zahraniční politice, bezpečnostní problematice a mezinárodním vztahům. Jeho komentáře byly vždy hluboce promyšlené, kritické a napsané s nezaměnitelnou elegancí a jasností.

Luboš Dobrovský žil v Praze 6. Tato městská část pro něj byla domovem, místem, kde se cítil svobodný a kde mohl realizovat své myšlenky a žít svůj život. Jeho odkaz nám připomíná, že neexistují malé či velké bitvy, ale jen ty, které je třeba vybojovat. Jeho příběh je příběhem neúnavného bojovníka za pravdu, svobodu a spravedlnost. Je to příběh člověka, který se nebál říkat, co si myslí, a jednat podle svého nejlepšího přesvědčení, bez ohledu na následky.