Úřad městské části Praha 6 - výtisk z oficiálního webu radnice


Infolinka
COVID-19 / KORONAVIRUS : : kompletní a průběžně aktualizované informace
Úvodní stránka ›› Akce a novinky ›› Aktuality ›› detail/podstránka

Kdo byl Veleslavín...

...jak viděli čeští polygrafové život a dílo Daniela Adama z Veleslavína před 140 lety


náhled souboru

Daniel Adama z Veleslavína - jedna z nejdůležitějších postav českých polygrafických dějin

"Vzpomínku na muže tyto ve spisech Veleslavínových často nalézáme. A stává se to povždy s vděčností, úctou a zvláštní pokorou. Jimi se též ohražuje proti zločinným úkorům závistivým a utrhačným, povolání jeho k činnosti literární neuznávajícím. Jmenovitě k mistru Petru Kodicillu z Telechova, znamenitému znalci jazyka řeckého a matematikovi nevšednímu, zvláštní náklonnost po celý svůj život choval, a jemu též některé ze svých spisů věnoval.

Ne dlouho po povýšení svém k hodnostem akademickým dosazen byl mistr Daniel Adam na stolicií učitelskou na školách pražských, kdež mu historii vyučovati bylo. Vzdalť se totiž úřadu svého mistr Prokop Lupáč, aby oženiv se (což mu jakožto professoru učení pražského povoleno nebylo) městské písařství v Domažlicích přijíti mohl.

Uprázdněnou takto učitelskou stolici Veleslavín tím ochotněji přijal, an se od mladosti se zvláštní horlivostí dějepisem obíral, a teď mu velevítaná příležitost se poskytovala, oblíbené své studium nejen se vší vřelostí dále pěstovati, ale i závoveň na vychování vlastenské mládeže blahodárně účinkovati. Úřad svůj učitelský zastával po sedm let, za které doby mu též jiné hodnosti akademické svěřeny byly.Tak opatroval roku 1573 důchody statkův univesitních, a obstarával roku 1576 zároveň s Matoušem Molesinem, děkanem fakulty filosofické, rozvržení veřejných přednášek na vysokých školách pražských. Sedmiletá tato doba byla pro Veleslavína doba přípravná pro příští jeho činnost na poli literárním. Zvláště v dějepise nespokojil se povrchním vypravováním kronikářův, nýbrž všude po kořenu událostí pátral, práce historické domácí i cizozemské srovnával, a maje dějepisné prameny za základ veškerého vědění historického po důkladech neodpíratelných horlivě bádal.

Zvláštní pilnost věnoval letopočtům historickým, kteréžto s největší určitostí hleděl vytknouti, takže při znamenitějších dějích nejen rok, měsíc a den, ale i hodinu události udati se snažil. Bylť Veleslavín první mezi českými historiky jenž zároveň s Lupáčem k zprávám svým historickýn svědectví přidával, a udání svá z pramenů dokládal, čehož skvělým důkazem jest jeho Kalendář historický, u J. Melantricha z Aventinu hned po Veleslavínovu vystoupení z professury vydaný. Z doby sedmileté činnosti učitelské Veleslavínovy nezachovala se žádná tiskem vydaná jeho kniha, tak že se zdá, že již mezi tiskem prvního vydání Kalendáře historického professury se vzdal, seznámiv se s Annou, nejstarší dcerou znamenitého typografa a rady Starého města pražského Jiřího Melantricha z Aventinu. Za tou příčinou k názvu bezpochyby již z většího dílu vytištěné knihy doplnil Veleslavín firmu: U Jiřího Melantricha z Aventinu a M. Daniele Pražského. Rok vydání Kalendáře historického udává chronostichon: Fer DeVs aVXILIVM nobis. Tím pak počíná zvláštní doba speciální typografické činnosti Veleslavínovy, a tak i též druhá doba jeho životopisu. 

Zakladatel vysokého učení pražského císař Karel IV., ustanovil zákonem, že žádný mistr, jsa v držení učitelské stolice universitní, ženatý býti nesmí, a že všickni mistři i se svými posluchači v jednom a témž jim darovaném domě (domus Lazari zvaném) ubytováni býti mají. Ustanovení takovéto mělo ošem tu výhodu, že učitelové universitní chtíce se oženiti a vyhledavše sobě zaměstnání jiná, zvláště při úřadech městských, často v krátkém čase kathedry své opustili, pozůstavujíce místa svá novým silám, navíce ze škol venkovských přišlým.

Avšak z druhé strany zařízením takovým nemalou ujmu utrpělo vyučování, ana častým střídáním učitelů důslednost vědecké soustavy téměř nemožnou se stala, a nezřídka nejvýtečnější mužové postoupili místa svá začátečníkům a nedospělcům.

Taktéž i Veleslavín nabaživ se profesorského celibatu zasnoubil se dne 27. pros. 1576 s Annou, dcerou výš jmenovaného Melantricha z Aventinu, typografa a patricia pražského.

Nicméně i v tomto postavení měl se, jak sám se v spisech svých vyjadřuje, povolaným, aby jako dříve ve školách tak nyní kněhtlačitelstvím vlastenské mládeži prospěšným se stal.

Mimo rody vyšší až do věku šestnáctého v Čechách pro lid obecný nestávalo jmen rodinných, jimž nyní příjmení říkáme, nýbrž obyčejně syn pojmenován byl jmenem svým křestním s připojením křestního jmena otcova; pouze učenci a jiné vynikající osoby přidávaly k jmenu svému jmeno svého rodiště, napodobujíce takto spůsob rodů šlechtických. Po matčině straně pocházel Veleslavín, jak jsme již pověděli, ze stavu šlechtického, a že nyní i choť rozená šlechtična byla, vznikla i v něm touha do stavu vyššího se pošinouti.

Nevyplnilo se však přání jeho až v r. 1585, kdežto sněmem zemským na šlechtictví povýšen byl, a sice beze všeho predikatu, který teprv později s názvem "z Veleslavína", udělen mu byl. Z té příčiny na všech knihách od roku 1577 ač 1585 nazývá se "Daniel Pražský" aneb "Adam Daniel", a teprv v letech pozdějších podepisuje se "z Veleslavína".

Od těch dob také s nemalou okázalostí jal se Veleslavín ozdobovati knihy z jeho tiskárny vyšlé, svým erbem, představujícím pegasa z rozprostřenými křídly, mezi nimiž třpytila se hvězda, nad kterouž postavena byla přilbice rytířská.

Hned po zasnoubení se s dcerou Melantrichovou měl Veleslavín pilné účastenství v tiskárně svého tchána a knihy toho času z této tiskárny vyšlé měly firmu obou dvou.Teprv v r. 1580, když byl Melantrich smrtí sešel, převzal Veleslavín tiskárnu pod svým jediným jmenem, a v krátkém čase k takové dokonalosti ji povznesl, že nade všemi ostatními závody typografickými v pražských městech vynikala; čehož snadno bylo nadíti se od muže tak praktickéhlo a zároveň tak učeného, jakým byl skutečně Veleslavín.

Pro množství, velkoleppost, skvostnost a důkladnost literárních děl, která buď od něho samého aneb pod jeho dohlídkou a jeho opravou na světlo vyšla, nazván byl vůbec Architypographus Pragensis; důmyslem však svým, ryzostí a plynností jazyka vtiskl pečeť ducha svého celé literatuře české tehdejšího věku, tak že tento v písemnictví českém podle něho nazván jest věkem Veleslavínským, jelikož věkem zlatým. Pro učennost, všestrannou vzdělanost a literární činnost nazývá Voigt Veleslavína českým Varrem a Tulliem, a Balbín,mysliv na hojnost ním vydaných výtečných kněh, přirovnává kněhtiskárnu jeho koni Trojanskému aneb Amaltheinu rohu hojnosti."

(podle časopisu Polygrafie revue a časopisu Veleslavín 39)

Martin ©alek
tiskový mluvčí
msalek{zavináč}praha6{tečka}cz
tel.  220 189 957

Park Daniela Adama z Veleslavína

Obnovený park Daniela Adama z Veleslavína v Praze 6 (prostor mezi ulicemi Střední a U sadu) není jen místo k oddechu, ale i místo spojené s dávnou historií. Park prošel rozsáhlou rekonstrukcí, jejímž záměrem bylo vytvořit důstojné místo k uctění památky významného představitele české literatury a místního veleslavínského rodáka Daniela Adama z Veleslavína. Rekonstrukci hradila městská část téměř 780 tisíci Kč. Na jejím projektování se účastnili veleslavínští rodáci architekti P. Fuchse a J. Mužík. Součástí obnovy parku byla však také rekonstrukce tzv. vodovodního domku, do které městská část investovala 0,5 mil. Kč. Kromě toho, že tak byla zachráněná nemovitá kulturní památka, byla tak tato unikátní stavba zpřístupněna a přiblížena široké veřejnosti. Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599) byl český universitní profesor, knihtiskař, spisovatel, překladatel a organizátor literárního života. Později se stal zetěm a nástupcem nakladatele Jiřího Melantricha (1511–1580). Vydával populárně naučné spisy, řadu z nich sám přeložil nebo jazykově upravil (tzv. „veleslavínská čeština“ se stala základem spisovného jazyka). Kromě česko–latinsko–německo–řeckých slovníků patří mezi jeho díla Kalendář historický (1578), Slovní zásoba čtyřjazyčná (Silva guadrilinguis, 1598) nebo věcný slovník (Nomenclator tribus linguis, 1586). Daniel Adam z Veleslavína byl členem Městské rady a získal titul „architypograf". Dodnes není zcela jasné, jak zemřel. Podle jedné verze to bylo na sluneční úpal, jiní říkají na mor. K uctění jeho památky byl v roce 1902 umístěn zde, v ploše zeleně mezi ulicemi Veleslavínská, Střední a U sadu, pomník s bustou, kterou vytvořil sochař Antonín Procházka. Místo bylo bohužel, po dlouhá léta poměrně málo udržováno. V blízkosti pomníku, také v prostoru zelené plochy, se nachází objekt tzv. Vodovodního domku. Vodovodní potrubí, svádějící pitnou vodu do Pražského hradu a dodnes pod zemí zachované, bylo podle spisů dvorní správy vybudováno v letech 1540–1573 (podle Pamětní knihy Veleslavínské je však původ ještě starší, a to z doby Karla IV.). Pramenitá voda se sváděla ze sedmi štol hnaných v severním úbočí mezi Libocí, Veleslavínem a Střešovicemi, především v pískovci. První štola, hnaná z Liboce, se odedávna lidově nazývá „Královská studánka“. Voda ze všech štol se pak ihned jímala do dřevěného potrubí. Jedním z pozůstatků vodovodu je právě objekt původního manipulačního domku pro obsluhu potrubí, postavený zedníkem Jáskem v roce 1555. Podle dochovaných pramenů sloužil domek jako přístřešek k technickému zařízení vodovodu, který v těchto místech vycházel na povrch a docházelo zde k čištění vody a vodovodního potrubí. Samotná stavba je poměrně malá a nízká, čtvercového půdorysu se zdmi z opuky a pískovce doplněnými pálenými cihlami a zastřešená stanovou střechou ve tvaru pravidelného jehlance. Poslední oprava domku se uskutečnila v 60. letech a od té doby nebyl objekt opravován ani udržován. Dnes je domek zařazen mezi nemovité kulturní památky.

náhled souboru
[ JPG • 290kB • 1024×768 (8bit 3ch) ]

Slavnostní otevření parku

náhled souboru
[ JPG • 617kB • 1024×769 (8bit 3ch) ]

Daniel Adam z Veleslavína

náhled souboru
[ JPG • 559kB • 1024×769 (8bit 3ch) ]

Vodovodní domek

náhled souboru
[ JPG • 220kB • 1024×768 (8bit 3ch) ]

Slavnostní otevření parku

náhled souboru
[ JPG • 155kB • 1024×768 (8bit 3ch) ]

První odpočívající občané

náhled souboru
[ JPG • 118kB • 1024×768 (8bit 3ch) ]

Vodovodní domek



--- konec tisknuté stránky www.praha6.cz/aktuality/kdo-byl-veleslavin-2005-04-01 ---

Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, Praha 6, PSČ 160 52

Kontakty

Ústředna: 220 189 111
Bezplatná infolinka: 800 800 001
Fax: 220 189 111
Email: podatelna{zavináč}praha6{tečka}cz
Datová schránka: bmzbv7c
Web: www.praha6.cz