Zuby nehty

Zuby nehty

Zuby nehty – women power – alternative/Praha
Kapela? Pestrá mozaika vyhraněných osobností! I se všemi jejich paními, podivnými kuchařkami, zvířaty, kusy a absurdními obrazy.

Úplně na začátku šly dvě velké kamarádky Hanka Kubíčková a Pavla Fediuková z gymnázia Štěpánská v Praze domů a přemýšlely, co si pustí za kapelu, až hodí tašky s učením do kouta, no a Hanka řekla: „Plyn.“ Tak vznikl název kapely.
Hanka a Pavla spolu hrály v obýváku už nějaký čas na kytaru a na krabice místo bicích. Marku Míkovou s holkama seznámil Tomáš Míka. Sedla za piáno a bušila do něj, co mohla. Později se přidala Kateřina Jirčíková na flétnu a saxofon, a postupně se objevovaly a objevovali další. Alici Flesarovou třeba potkaly, když hrála s Už jsme doma, Janu Kaplanovou zas přivedl Jarda Svoboda z Trabandu, když se Zuby nehty hrál chvíli na kytaru.
Skupina měnila názvy (Dybbuk, Zuby nehty) i členy, procestovala kus světa (Německo, Dánsko, Holandsko, Maďarsko, Slovinsko, USA, Rumunsko…), vystoupila na mnoha festivalech (Trutnov, Mikulov, Colours of Ostrava, Boskovice…), nahrála celkem šest řadových a dvě vzpomínková alba, vytvořila hudbu k několika divadelním představením, a vyšla jim i kniha textů nebo zpěvník. Chvílemi hrály/i intenzivně, chvílemi vůbec. Následovala jízda napříč stoletím. A je radost, že tu pořád jsou.

Jsou stále k vidění v klubech a na festivalech po celé republice. Jejich hudba bývala označována slovy jako punk, nová vlna, alternativní rock… Vždy šlo však o původní hudbu a původní texty. Každá z členek přináší své vlastní písně a většinou autorka svou píseň také zpívá. Zuby nehty, to je pestrá mozaika vyhraněných osobností, které přes všechny odlišnosti stále tvoří a jsou svéráznou kapelou s jasně rozpoznatelným rukopisem.