Rozum do kapsy, Tři a Kordy

Rozum do kapsy

RDK není ten druh kapely, kterou si vyvěsíte v dětském pokojíčku na plakátě na zeď a jejíž desku budete sjíždět ve walkmanu, dokud vám nedojdou baterky. Už jenom proto, že nemá plakát, desku a vy nemáte walkmana, natož pokojíček. Na druhou stranu přežít a hrát 30 let pořád dokola to samý taky něco znamená… A upřímně, přiznejte si, právě proto to máte rádi!

Tři a Kordy

„kakofonie free punkového břehu“
„závazně nevázaná kutálka lichých rytmů“

Tři a Kordy svůj přístup k vystupování a prezentaci, označují za free punkový břeh:
Free jako rozvolněnost, povolenost, uvolněnost, lenost, nadhled.
Punk jako instrumentální přímočarost, výraz rezignace na dokonalost formy.
Břeh jako pevné zakotvení uprostřed hudebních proudů, které jsou intenzivně vnímány, nicméně jen se otírají. Břeh je omýván tímto stylovým tokem – neprostoupen absorbuje jen ty nejpokleslejší naplaveniny, tu nejkrásnější a nejčistší esenci zvukové špíny.

Co čert nechtěl, kapela se vyvíjí. Tak vzniklo doplnění předchozí charakteristiky (aniž by tuto jakkoliv popíralo) o termín TříaKordová barová kutálka: Kutálka jako odklon od plynulých a rychle plynoucích rytmů. Odklon od hluku elektrické kytary k hluku jiných, převážně akustických nástrojů. Bar jako místo v předsálí, kam se během koncertu soustřeďují zmatení posluchači. 

Kapela pracuje (spíše smířlivě koexistuje) s prvky náhody, vše co se při hraní stane se stát mělo, ač nečekané, tak vítané kouzlo okamžiku. Hudba Tří a Kordů je výhradně původní. Texty pochází převážně z vlastních autorských zdrojů. Kromě toho má kapela na kontě několik zhudebněných básní Paula Klee, čínského básníka Li-Po, dětské poezie (Julian Tuwim, José Martí, Igor Maznin), Karla Jaromíra Erbena, Václava Hraběte a Jana Jeníka z Bratřic.