Lázaro Cárdenas del Río

21. 5. 1895 – 19. 10. 1970

Podle četných průzkumů veřejného mínění a analytiků je Cárdenas nejoblíbenějším mexickým prezidentem 20. století. Cárdenas byl chválen jako „největší konstruktivní radikál mexické revoluce“ za prosazování jejích ideálů, ale také kritizován jako „autoritářský populista“. Zároveň jako levicový ekonomický nacionalista vedl vyvlastnění mexického ropného průmyslu a v roce 1938 založil státní ropnou společnost Pemex.

Lázaro Cárdenas del Río se narodil jako jedno z osmi dětí v rodině nižší střední třídy ve vesnici Jiquilpan v Michoacánu.  Jeho rodina pocházela z prominentního kmene Purépecha.  Po smrti svého otce v roce 1911, od svých 16 let, Cárdenas živil svou rodinu (včetně matky a sedmi mladších sourozenců). V 18 letech už pracoval jako výběrčí daní, tiskařský pomocník a vězeňský dozorce. Ačkoli v jedenácti letech opustil školu, využíval každé příležitosti k sebezdokonalování a po celý život hojně četl, zejména historická díla.

Cárdenas se zaměřil na učitelskou dráhu, ale během mexické revoluce se připojil k armádě. Ve věku 25 let byl povýšen do hodnosti brigádního generála a v roce 1928 byl jmenován guvernérem svého domovského státu Michoacán, který v té době procházel politickým konfliktem mezi státem a církví, známým jako válka Cristero.  Během svého čtyřletého působení ve funkci guvernéra zahájil mírnou pozemkovou reformu a přerozdělení půdy na úrovni státu, podpořil růst rolnických a odborových organizací a zlepšil systém vzdělávání. Snažil se rovněž nastolit mír v Michoacánu, sjednotit jeho obyvatelstvo rozdělené probíhající válkou a proměnit stát v turistickou destinaci. 

Cárdenas byl politickým chráněncem prezidenta Plutarca Elíase Callese (ve funkci v letech 1924–1928), který ho jmenoval velitelem vojenských operací v Huasteca, oblasti produkující ropu na pobřeží Mexického zálivu. V roce 1933 Cárdenas rezignoval na funkci ministra obrany a námořnictva a přijal kandidaturu do prezidentských voleb. Cárdenas kandidoval na základě šestiletého plánu sociálních a politických reforem, který strana vypracovala pod Callesovým vedením. Tento víceletý program byl vytvořen podle právě dokončeného pětiletého plánu Sovětského svazu, zahrnoval prezidentské období 1934–40 a byl spíše „lákavým prospektem“ a směsicí návrhů od různých účastníků, plnou kompromisů a utopistických aspirací. Cárdenas byl uveden do úřadu 1. prosince 1934. Jeho prvním krokem po nástupu do úřadu bylo snížení jeho prezidentského platu na polovinu. Stal se prvním obyvatelem oficiální prezidentské rezidence Los Pinos, zabavené rodině Martínez del Río. Předchozí rezidenci, okázalý hrad Chapultepec, nechal proměnit v Národní historické muzeum.

Ve volbách v roce 1940 Cárdenas v naději, že zabrání dalšímu povstání nebo dokonce „přímé kontrarevoluci v celé republice“ ze strany těch, kteří se stavěli proti jeho levicové politice, podpořil kandidáta PRM (Partido de la Revolución Mexicana) Manuela Ávilu Camacha, umírněného konzervativce. Camacho ve volbách zvítězil a 1. 12. 1940 se ujal úřadu. 

Po svém prezidentském funkčním období působil Cárdenas v letech 1942–1945 jako mexický ministr obrany, v době, kdy se Mexiko významně angažovalo ve druhé světové válce. Nadále se také vyjadřoval k mezinárodním politickým otázkám a ve prospěch větší demokracie a lidských práv v Latinské Americe i jinde. Například byl jedním z účastníků Russellova tribunálu pro vyšetřování válečných zločinů ve Vietnamu. V roce 1946 se postavil proti kandidatuře Miguela Alemána Valdése na prezidenta, postavil se proti válce ve Vietnamu a podpořil kubánskou revoluci v roce 1959, dokonce se v červenci 1959 objevil v Havaně s kubánským vůdcem Fidelem Castrem.

Okolo příprav na letní Olympijské hry 1968 v Mexiko City vzniklo Mexické hnutí 1968, které během léta a začátku podzimu mobilizovalo desítky tisíc studentů a příznivců střední třídy. Hnutí skončilo 2. října 1968 krvavým masakrem v Tlatelolco. Během letních nepokojů se do hnutí aktivně zapojil jeden z Cárdenasových dlouholetých přátel, Heberto Castillo, profesor strojního inženýrství na Národní univerzitě, a byl pronásledován tajnou policií. Cárdenas uspořádal ve své rezidenci v čtvrti Polanco v Mexico City setkání s Castillem a některými studentskými vůdci. Cárdenas se stále více obával dopadu hnutí na politický mír, který strana vybudovala. Přestože byla Národní univerzita centrem hnutí, Cárdenas si nemyslel, že by vláda porušila autonomii univerzity a převzala kontrolu nad kampusem. Stalo se tak, když 18. září vtrhly do kampusu tanky. Castillovi se mu podařilo uniknout. V říjnu vládní jednotky střílely na demonstranty na Náměstí tří kultur v Tlatelolcu a někdo, kdo tam byl, se vydal do Cárdenasova domu, aby mu se slzami v očích vyprávěl, co se stalo. Cárdenasova manželka Amalia údajně řekla: „A myslím, že i generál uronil slzy“.

Cárdenas zemřel v Mexico City 19. října 1970 ve věku 75 let. Je pohřben v Památníku revoluce v Mexico City. Cárdenasův syn Cuauhtémoc Cárdenas a jeho vnuk Lázaro Cárdenas Batel byli významní mexičtí politici.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1zaro_C%C3%A1rdenas

Jeden ze zajímavých pomníků k poctě Lázaro Cárdenase byl vytesán z kamene blízko města Tlapehuala v provincii Guerrero v Mexiku v letech 1974 až 1977 a tvoří ho hlava Cárdenase o výšce 25 metrů a hmotnosti 386 tun. 

Městská část Praha 6 obdržela jeho bustu darem od státu Michoacán a její autorkou je česká sochařka Martina Nykodýmová.

Lázaro Cárdenas del Río

May 21, 1895 – October 19, 1970

Mexican army general and politician. President of Mexico from 1934 to 1940, and Mexican Minister of Defense from 1942 to 1945 during the IIWW.

Cárdenas is considered one of the most popular Mexican presidents. He was praised as "the greatest constructive radical of the Mexican Revolution" for advancing its ideals. During his presidential term, he initiated a pro-working-class policy and deepened agrarian reform that reactivated production and improved the living conditions of peasants. In June 1937, he nationalized the railroads to establish the state-owned company Ferrocarriles Nacionales de México (National Railways of Mexico), and on March 18, 1938, he signed the decree expropriating the oil companies, a government measure supported by the Mexican people (known today in Mexico as the Petroleum Expropriation) that was key for the development of the country in the following decades.

Throughout his public career he is characterized by his opposition to fascism and his support for democratic, popular and opposition movements against dictatorships, mainly in Latin America and Europe. He granted asylum to victims of the war and persecution in Europe during the rising of Nazism and to the victims of the Spanish Civil War, resulting in several thousands of refugees who were able to establish permanently in Mexico.

General Lázaro Cárdenas died in Mexico City on October 19, 1970. He dedicated his daily and political work to the greatness of Mexico. He transcended the boundaries of his time and built a vision of a progressive Mexico that is still evident today.

Before, during and after his presidency, he was a tireless promoter of development and the fight against poverty and ignorance in the post-revolutionary era. He defended world peace, as well as the sovereignty and self-determination of Mexico and all peoples of the world. He influenced the lives of generations who continue to this day.

The Prague 6 Municipal District received a bust of Lázaro Cárdenas as a gift from the state of Michoacán. It was created by Czech sculptor Martina Nykodýmová.

Lázaro Cárdenas del Río

21 de mayo de 1895 – 19 de octubre de 1970

General y político mexicano. Presidente de México de 1934 a 1940 y Secretario de la Defensa Nacional de 1942 a 1945 durante la Segunda Guerra Mundial.

Cárdenas es considerado uno de los presidentes mexicanos más populares. Se le ha llamado "el mayor radical constructivo de la Revolución Mexicana" por sus ideas progresistas. Durante su presidencia, impulsó políticas de apoyo a la clase trabajadora y profundizó la reforma agraria que relanzó la producción agrícola y mejoró las condiciones de vida de los campesinos. En junio de 1937 nacionalizó los ferrocarriles y creó la empresa Ferrocarriles Nacionales de México, de propiedad estatal. El 18 de marzo de 1938 firmó el decreto de expropiación de las compañías petroleras, una medida gubernamental (hoy conocida en México como “expropiación petrolera”) que ganó el apoyo del pueblo mexicano y fue crucial para el desarrollo económico del país en las décadas siguientes.

Su carrera pública se caracterizó por su oposición al fascismo y su apoyo a los movimientos democráticos, populares y de oposición a las dictaduras, especialmente en Europa y América Latina. Brindó asilo a las víctimas de la guerra y la persecución durante el auge del nazismo en Europa y a las víctimas de la Guerra Civil Española, permitiendo que miles de refugiados se establecieran permanentemente en México.

El general Lázaro Cárdenas falleció en la Ciudad de México el 19 de octubre de 1970. Dedicó su vida diaria y su labor política a la búsqueda de la grandeza mexicana. Trascendió las fronteras de su tiempo y creó una visión de un México progresista que aún perdura.

Antes, durante y después de su presidencia, fue un incansable defensor del desarrollo y la lucha contra la pobreza y la ignorancia en la era posrevolucionaria. Defendió la paz mundial, la soberanía y el derecho a la autodeterminación de México y de todos los pueblos del mundo. Influyó en la vida de generaciones cuyo legado perdura hasta nuestros días.

El distrito de Praga 6 recibió un busto de Lázaro Cárdenas como obsequio del estado mexicano de Michoacán. Su autora es la escultora checa Martina Nykodýmová.