doc. Karel Smyczek

režisér, scénárista, herec a pedagog

Karel Smyczek se narodil 31. března 1950 v Mělníku. Dětství a dospívání však prožil Slaném, kde i maturoval na tamním gymnáziu. Jeho vztah ke stříbrnému plátnu se datuje již od dětských let, kdy prokazoval výrazné herecké nadání. Jako devítiletý chlapec debutoval ve snímku Zpívající pudřenka (1959) a pouhý rok poté ztvárnil klíčovou, psychologicky náročnou roli těžce nemocného chlapce v mezinárodně oceňovaném poetickém filmu Františka Vláčila Holubice (1960). Během let 1960 až 1985 se jako herec objevil v dalších sedmi celovečerních filmech a svou hereckou filmografii symbolicky uzavřel drobnou komparzní rolí poutníka ve své vlastní úspěšné pohádce Lotrando a Zubejda (1997).

Po maturitě působil jako asistent režie ve Filmovém studiu Barrandov, kde sbíral neocenitelné praktické zkušenosti po boku takových velikánů české režie, jakými byli Karel Zeman či Věra Plívová-Šimková. V roce 1975 úspěšně absolvoval studium režie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU) v Praze. Již během studií na sebe upozornil snímky Psoty lopoty (1973) a absolventským filmem Kapři pro Wehrmacht (1975), který byl citlivým přepisem povídky spisovatele Oty Pavla.

Po krátkém působení v bratislavské televizi samostatně debutoval na Barrandově psychologickým filmem ze života textilních učnic Housata (1979), který zaznamenal mimořádný divácký i kritický ohlas. Na začátku 80. let zformoval klíčové tvůrčí partnerství se scenáristy Radkem Johnem a Ivo Pelantem, se kterými vytvořil legendární volný triptych ze života dospívající mládeže: Jen si tak trochu písknout(1980), Jako zajíci (1981) a především kultovní generační komedii Sněženky a machři (1983). S Radkem Johnem v roce 1987 natočil také syrové společenské drama Proč?, které hluboce analyzovalo kořeny agresivity a vandalismu fotbalových chuligánů a dodnes patří k nejvýznamnějším českým mementům té doby.

Karel Smyczek prokázal absolutní všestrannost. V jeho filmografii najdeme divácky úspěšné komedie a dramata (Krajina s nábytkem, Sedm hladových, Nemocný bílý slon či hudební snímek Pražákům, těm je hej, spolurežírovaný s Michaelem Kocábem) i jednu z nejoblíbenějších porevolučních filmových pohádek Lotrando a Zubejda (1997), která vznikla na motivy pohádek Karla Čapka se scénářem Zdeňka Svěráka.

Zcela zásadní stopu zanechal v televizní tvorbě. Pro Českou televizi režíroval rozsáhlé seriálové projekty jako Místo nahoře (2004), Dobrá čtvrť (2004) či šestidílnou detektivní komedii Případy detektivní kanceláře Ostrozrak na motivy děl Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany. Absolutním vrcholem jeho seriálové tvorby se stal dodnes nepřekonaný seriál Bylo nás pět (1994) podle románu Karla Poláčka, který dokonale vystihl atmosféru prvorepublikového maloměsta a stal se trvalou součástí zlatého fondu české televizní tvorby.

V roce 2006 získal na prestižním Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný celoživotní přínos kinematografii pro děti a mládež. V roce 2024 byl za své celoživotní dílo oficiálně oceněn Ministerstvem kultury České republiky. Vedle své režisérské profese se dlouhodobě věnuje pedagogické činnosti a podpoře mladých talentů. Od roku 2017 je předsedou poroty festivalu dětských filmů Pražský filmový Kufr. V roce 2025  získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.