Kristína Mésároš: Prodigy 28.11.–11.1. 2026

Obrazy Kristíny Mésároš (1981) působí jako zvláštní snové koláže zrozené z podvědomí. Paměť v nich hraje stejnou úlohu jako přítomnost. Čas se tu mění v barevnou mozaiku, v různě rozkládaný a opět skládaný svět pohybující se ve své inscenované magičnosti mezi konkrétní vzpomínkou a mizejícím snem. Hodnota času se tu sčítá do velmi osobních, místy až intimních vzorců, jejichž výsledek autorka překlápí do jazyka malby. Něco je tu odkryto, něco moudře setrvává ve své provokující skrytosti a podprahově tak dráždí divákovu vlastní představivost. Předmětnost, do které patří figura i krajina, se tu proměňuje v efemérní narativ imaginativních objektů. Ty se v obrazech spíše zjevují, nežli zpřítomňují. Zatímco „jádro“ těchto „objektů“ přečteme z hlediska znakové konvence jako cosi známého, povědomého, už obrys a s ním povrch věcného stavu má jakousi dynamicky vlnivou a zároveň transparentní, těkavou auru. Tato aura tentýž objekt (figuru, krajinu, předmět) rozpouští v jakousi nepevnou substanci, která prostupuje okolním rámcem, nebo se v něm vytrácí, sublimuje. Okraje předmětů i okolí jsou mlhavě nepevné. Prostupují se, protože jejich logika není fyzikální, nýbrž snová.