V přidružených obcích Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina a Suchdol, pro něž vykonává městská část Praha 6 výkon státní správy, žilo v roce 1991 přes 10 tisíc obyvatel, z toho téměř polovina v Suchdole.
Lysolaje
Osada je rozložena v délce dvou kilometrů v údolí, odbočujícím příčně z údolí šáreckého v blízkosti Podbaby. Domky přes všechny modernizační úpravy nenarušují původní vesnický charakter obce a jsou rozloženy jak podél pozvolna stoupající silničky a potoka, tak na prudkých stráních.
Název obce vznikl údajně podle pojmenování místa, kde štěkaly /lály/ lišky. První písemná zpráva o zdejší vesnici se nachází v listině Přemysla II. Otakara z roku 1227, potvrzující svatovítské kapitule také poplužní dvůr v Lysolajících. Počátkem 15. století zde byly tři dvory, jež byly vesměs majetkem církevních institucí – litoměřické a svatovítské. Majitelé těchto statků nehospodařili však sami, nýbrž je přenechávali zákupním právem jiným hospodářům, některá pole byla pronajímána Strahovským klášterem. Všechny tři dvory vystřídaly řadu historicky doložitelných majitelů.
Za třicetileté války byla ”ves všechna spálená a zruinýrovaná” a ještě v roce 1654 bylo všech šest zdejších domů pustých. Podle tereziánského katastru v 18. století bylo v Lysolajích již 26 gruntů, v roce 1843 bylo napočteno 37 domů s 327 obyvateli.V roce 1890 bylo zde 48 domů a 636 obyvatel a při spojení obce s Prahou 6 v roce 1968 zde žilo 1 188 osob ve více než 200 domech. Minulost Lysolají je poznamenána i vinařstvím, jak o tom dodnes svědčí terénní úpravy přilehlých strání.
Nebušice
Rozsáhlá obec, skýtá za severním zalesněným hřebenem Divoké Šárky, jejíž název snad vyjadřuje, že kdysi šlo o ves lidí Nebušových. Nejstarší písemná zpráva o Nebušicích se nachází v privilegiu papeže Řehoře X. z roku 1273 pro Strahovský klášter, kterému v předhusitské době náležely. Ve vlastnictví Nebušic a jejich dvorů se několikrát vystřídali pražští občané, Strahovský klášter i svatovítská kapitula. Při obléhání Prahy za třicetileté války utrpěla vesnice velké škody a ještě v roce 1654 zde bylo kromě dvou selských stavení 6 pustých domů. Katastr obce zasahuje až do Šárky, kde v místech dnešní lokality Jenerálka za velkého moru v roce 1680 zřídila klášterní vrchnost morový hřbitov,u něhož byl v letech 1713 – 1719 postaven barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Ve středu obce je kostel sv. Cyrila a Metoděje v pseudorománském slohu z roku 1886.
V 19. století se ves rozvinula do podoby typické pro předměstské osady. V roce 1890 měla 158 domů s 1 332 obyvateli, kteří zčásti pracovali v zemědělství, ale především v cihelnách a na pražských stavbách. V obci byla trojtřídka, 2 cihelny, výrobna sýra a poplužní dvůr Strahovského kláštera. Ve 20. století se obec dále rozrůstala díky autobusovému spojení, vyrostla tu celá řada rodinných domků a vilek.
Přední Kopanina
Název obce snad vznikl jako označení místa, kde se kope – v blízkosti byly opukové lomy. Nejstarší písemná zpráva o ní pochází z roku 1285, románská rotunda, jež je jádrem zdejšího kostela sv. Máří Magdaleny, je však starší, asi z 1. poloviny 12. století. O vlastnictví Kopaniny se v předhusitském období dělila svatovítská kapitula s celou řadou soukromých vlastníků, v roce 1421 zabrali církevní dvůr dočasně Pražané, v 16. století pak náležel poplužní dvůr i s tvrzí klášteru sv. Kateřiny. V té době však byly dvůr i tvrz pusté. Až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se církevní i světští majitelé měnili, poté se stala Kopanina majetkem pražského novoměstského konviktu. Zřejmě v 1. polovině 19. století vznikla v blízkosti samota Preláty.
V roce 1843 měla Kopanina 38 domů a 152 obyvatel, v roce 1921 zde žilo v 66 domech 406 obyvatel, v roce 1970 měla 102 popisných čísel s 413 obyvateli.Ku Praze byla Přední Kopanina připojena v roce 1974.
Suchdol
Nejstarší písemná zpráva o Suchdole, jejíž pravost však je někdy zpochybňována, je z roku 1221, kdy měl náležet klášteru sv. Jiří. Pak se však suchdolský dvůr dostal do soukromých rukou, v první polovině 16. století zde existuje i tvrz v majetku Václava Budovce z Budova. Světští majitelé se střídali, za třicetileté války byla vesnice zničena a v roce 1654 zde berní rula zaznamenává 12 pustých domů. Koncem 17. století zakoupil vesnici benediktinský klášter Na Slovanech. Obec se znovu rozrůstá, v polovině 18. století zde bylo 8 selských stavení, kovárna, pekárna a mlýn a o sto let později již 43 domů s 316 obyvateli, jimž poskytuje zaměstnání také pivovar a továrna na kostní moučku.
V suchdolském zámku pobýval jako host jeho nájemce Alexandra Brandejse v letech 1877 – 1879 Mikoláš Aleš, jemuž zde byl v roce 1952 postaven pomník. Obec na samém okraji Prahy se rychle rozrůstala ve 20. století, mezi roky 1921 a 1961 zde vzrostl počet /většinou rodinných/ domů ze 125 na 855 a počet obyvatel z 924 na 4 800. Tvářnost Suchdola pozměnil areál Vysoké školy zemědělské, vybudovaný v letech 1959 – 1965. K Praze 6 byl Suchdol připojen v roce 1968.
| Titulní strana | www.praha6.cz |