Vedle památek historických má Městská část Praha 6 i řadu významných nebo zajímavých staveb z konce 19. a především z první poloviny 20. století. Už v 90. letech, kdy spolu s asanací vznikla myšlenka vybudování letenského průkopu, se začala postupně rozšiřovat výstavba především v Bubenči a Dejvicích. Po první světové válce byla tato část Velké Prahy dořešena podle regulačního plánu architekta Antonína Engela, s centrálním prostorem podkovovitého tvaru /Vítězné náměstí/. Také další část dnešní Prahy 6, po roce 1920 integrované jako Praha XVIII a XIX, dosáhly v době I. republiky značného rozmachu jak v obytné výstavbě, tak i ve ”vybavenosti”.
Součástí dnešní Prahy 6 je také část katastrálního území Hradčan, tedy díl dnešní Pražské památkové rezervace, kde na někdejších opevněních – baštách – vznikla po roce 1910 zajímavá čtvrť rodinných domů, uspořádaných v kratších nebo delších řadách většinou ve stopě půdorysu původních bašt. K nejvýznamnějším patří vlastní vila sochaře Františka Bílka v Mickiewiczově ul. čp. 233, z režného zdiva a se symbolistním kamenným sloupořadím, jejíž architekturu navrhl sám Bílek. Rovněž sousední rodinný dům čp. 234 lékaře MUDr. Procházky nese na fasádě i uvnitř některé z Bílkových prací. V téže skupině najdeme také dvojici řadových domů od architekta Jana Kotěry /čp. 239, 240/ se Suchardovým reliéfem Praha a Vltava a s pamětní deskou Charlotty Masarykové, po níž se tato ulice svého času jmenovala. V Tychonově ulici, která je nejzápadnější výspou zmíněného souboru, byl v letech 1912 – 1913 vystavěn kubistický dvojdům čp. 268, 269 podle plánů architekta Josefa Gočára.
Prakticky ve stejném období nebo o něco dříve probíhala výstavba rodinných i činžovních domů také v sousedním Bubenči a Dejvicích. K významným výsledkům patří celek Slavíčkovy ulice, souběžné s trasou Buštěhradské dráhy. Úroveň počáteční, neorenesanční zástavby z 90. let 19. století byla po roce 1900 překonána Kotěrovou vilou čp. 248 projektovanou ve stylu moderny, včetně ateliéru, pro Stanislava Suchardu, dále vlastní secesní vilu malíře a architekta Karla Vítězslava Maška /čp.196/ a v blízké Suchardově ulici svéráznou moderní vilou čp. 284, projektovanou pro dr. Náhlovského architektem Dušanem Jurkovičem. Bubenečské vily – hodnotné stavby dalších architektů najdeme i v ulici U Vorlíků - tvoří dnes významnou součást památkové zóny Bubenče a Dejvic.
Vícepodlažní domy z téhož období se nacházejí spíše na katastru Dejvic, a to hlavně v okolí nádraží Dejvice /Bruska/. K nejvýznamnějším patří dům bratří Mayerů v Jaselské ulici čp. 291 se sochařskou a malířskou výzdobou sourozenců architekta Jaroslava Mayera, který nárožní budovu projektoval.
Urbanismus oblasti Bubenče a Dejvic byl dořešen teprve po l. světové válce podle návrhu prof. Antonína Engela. Architektonické pojetí jeho staveb na centrálním náměstí lze považovat za klasicizující modernu.Ve stejném stylu byly navrženy i poněkud pozdější budovy vysokých škol při Zikově a Technické ulici. Objekty strojní a elektrotechnické fakulty, tvořící monoblok při Technické ulici, s kovovými prosklenými a mozaikovými fasádami, pocházejí až ze sklonku 50. a počátku 60. let. Projektovali je architekti František Čermák a Gustav Paul. Z funkcionalistických školních staveb období 1. republiky je třeba připomenout hodnotný soubor budov bývalého francouzského gymnázia při ulici Bílé /Božkova 3/1784/, vystavěný v letech 1931 – 1934 podle projektu arch. Jana Gillara se vzorovým funkčním členěním na objekty. Rovněž velmi elegantní budova je bývalé Benešovo gymnázium /1937 – 1938/ na Evropské třídě 33/330 od jiného známého architekta, Evžena Linharta.
Z vilových dejvických lokalit je zajímavý vrch Hanspaulka s ojedinělými stavbami už z 19., ba i 18. století, zastavovaná systematicky od 20. let rodinnými domy rozdílné úrovně a kvality. Za ještě větší pozornost však stojí obytný soubor Svazu čs. díla Baba, budovaný při ulicích Nad Paťankou, Na Babě a Na Ostrohu od roku 1932 na základě urbanistického řešení architekta Pavla Janáka. Především z první etapy výstavby pochází celá řada špičkových funkcionalistických vil, na jejichž projektech se podíleli J. Gočár, L. Machoň, H.Kučerová-Záveská, O. Starý, L. Žák, A. Heythum, M. Stam a další.
Z náhorní roviny shlíží tento významný celek na věžovitý útvar hotelu Holiday Inn /dříve International, původně Družba/, vybudovaný mezi roky 1952 a 1956 podle projektu arch. F. Jeřábka ve stylu tzv. socrealismu. Hotel je odrazem sovětských výtvarných názorů i zkušeností při výstavbě výškových budov. Teprve nyní, po čtyřiceti letech, může i tento styl – tzv. ”sorela” – oslovovat mladé generace, které jsou především znechuceny zglajchšaltovanou architekturou většiny ”sídlišť”.
Z bubenečského katastru zbývá ještě zmínit budovu Vojenského zeměpisného ústavu v Rooseveltově ulici 23/620, kterou v letech 1922 – 1925 projektoval a realizoval architekt Bedřich Feuerstein v puristicko-expresionistickém duchu. Na bubenečském náměstí Svobody č. 1/728 byl v roce 1936 – 1937 vystavěn – jako součást uzavřeného bloku – velkodům Zemské banky podle projektu architekta R. F. Podzemného, zvaný obecně ”skleňák”, s vyspělým architektonickým řešením a komfortními byty.
K představitelům moderní břevnovské architektury patří Sokolský stadion, budovaný po etapách prakticky od počátku století, zprvu podle projektu arch. Aoise Dryáka, později /1933/ rozšířený podle návrhu architektů F.M.Balcárka a Karla Koppa. V 60. letech 20.století byl pak uzavřen východní tribunou. V témž období vznikl i soubor postfunkcionalistických budov studentských kolejí s menzou a poliklinikou, podle projektu architektů F. Cubra, J. Hrubého a dalších.
Mezi Patočkovou ulicí a Bělohorskou třídou byl v letech 1937 – 1939 vybudován soubor sociálních bytových domů, postavených jednak podle projektu architekta Antonína Černého, jednak podle dokumentace Václava Hilského a dalších architektů. Malobytové domy jsou uspořádány do krátkých řad, propojovaných nižšími křídly. Byly dobudovány až v 50. a 60. letech.
Výstavba obytného souboru na Petřinách z období 60. let se uskutečnila v jednom z prvních systémů panelové technologie. Dnes je petřínské sídliště prostoupeno vysokou zelení, která podstatně zvyšuje jeho urbanistickou hodnotu. Na západním konci Petřin, u obory Hvězda a smyčky elektrické dráhy, vyrostla na počátku 60. let, ještě před výstavbou montovaných domů, monolitická železobetonová budova Ústavu makromolekulární chemie ČSAV podle projektu architekta Karla Pragera /dokončená 1964/. Je pozoruhodná zejména jako důsledný návrat k elegantní architektuře kovových rastrů a prosklených ploch. Východní konec Petřin vymezuje areál Vojenské nemocnice ve Střešovicích, budovaný průběžně od roku 1936 do dneška, původně podle projektu architekta Bedřicha Adámka.
Na soubor převážně funkcionalistických rodinných domů Na Bateriích s některými špičkovými stavbami na východě navazuje významný vila projektovaná architektem Adolfem Loosem pro Františka Müllera, situovaná v ulici Nad Hradním vodojemem 14/642. Architekt v interiéru vily rozvinul v dokonalé formě osobitý systém prostorového uspořádání zvaný Raumplan, s důmyslným řazením rozdílných konstrukčních výšek podlaží a jejich úrovní.
K protější straně Střešovické ulice dosahuje Ořechovka, soubor převážně rodinných domů s centrálním obchodním náměstím, založený po roce 1919 podle soutěžního návrhu architekta Jaroslava Vondráka, a se skupinami domů podle jak typových, tak i individuálních projektů Aloise Dryáka, Pavla Jandáka, Jindřicha Freiwalda a dalších architektů v dekorativním stylu. Dominantou Střešovic je římskokatolický kostel sv. Norberta u Sibeliovy ulice, vystavěný v 90. letech 19. století podle projektu arch. F. Rožánka v novorománském stylu. Jeho protějškem je měřítkem menší českobratrská modlitebna na náměstí Před Bateriemi z let 1937 – 1939. Ve funkcionalistickém stylu ji navrhl známý architekt Bohumír Kozák.
V jiných částech Prahy 6, jako ve Vokovicích, Veleslavíně a Liboci, které byly za 1. republiky především obytnými oblastmi, se objevují významnější stavby spíše až od 60. let. Ve Vokovicích, v příjemném prostředí nedaleko Šáreckého údolí, byla v letech 1975 – 1977 vybudována při dnešní Evropské ulici konstrukčně zajímavá administrativní budova Koospolu podle projektu architektů S. France, J. Nováčka a V. Fencla.
V Suchdole, připojenému ku Praze až roku 1968, se budoval už od počátku 60. let areál Vysoké školy zemědělské /architekt Jan Čejka/.
Také na katastru Ruzyně byl ve 30. letech vybudován významný celek: areál letiště, jehož budovy v období 1932 – 1935 projektovali architekti A. Benš, K. Roškot, V. Kerhart a další. K tomuto tzv. Starému letišti přibyly v 60. letech budovy Nového letiště podle plánů arch. Karla Filsaka.
Na území dnešní Prahy 6 tak vznikla v obdobích konce rakousko-uherské monarchie, první republiky i v 60. a 70. letech 20. století řada hodnotných objektů jak obytných, tak školních, spíše výjimečně budov administrativních nebo průmyslových, a také některé stavby sakrální. Jen některé z nich však byly prohlášeny kulturními památkami. Pro značnou část Bubenče a část Dejvic nicméně platí vyhlášená památková zóna, jejíž statut chrání všechny objety ve vymezené oblasti před nekvalifikovanými zásahy. Úsek Prahy 6 patřící k hradčanskému katastru je součástí Pražské památkové rezervace.
| Titulní strana | www.praha6.cz |