Kniha Praha 6 [1]

600 x 760 - 119kB

600 x 760 - 79kB

600 x 751 - 84kB

Vydala Městská část Praha 6 v roce 1994
Autor barevných fotografií: Jiří Macht
Grafická úprava: Jan Dvořák
Na přípravě publikace se podíleli: Ing.arch. Bohumil Beránek, Ing. Simona Šimáňová, PhDr. Michal Tryml (autor textu), PhDr. Jitka Kiková
Spolupráce na textu: Ing. Jan Hlaváček, PhDr. Boris Riegler
Mapy zapůjčil: RNDr. Jiří Mašek
Dobové pohlednice zapůjčila: Marie Březinová

Praha 6 se představuje

800 x 500 - 132kB

800 x 500 - 137kB

Krátký pohled do historie

Každá z městských čtvrtí Prahy má svou atmosféru, svůj rukopis. Trochu jiné jsou ulice, jiné stavby, jiné parky. I když se životní prostředí v Praze s léty zhoršilo, přece jen je v šestém obvodě vzduch o poznání čistší, než tam, kde jsou továrny a výrobní závody.

Zastavme se třeba jen v Šáreckém údolí! Už v roce 1964 byla jeho část o ploše více než 25 ha prohlášena za chráněné území Prahy. Návštěvník, který vystoupí na konečné stanici tramvajové linky ve Vokovicích a vystoupá na návrší, se ocitne nad hlubokým, takřka filmovým kaňonem Šáreckého potoka. Kolem dokola bude mít buližníkové skály staré milióny let. Soutěska mezi skalami byla odedávna důležitým strategickým bodem. Na jižní Šestákově skále bylo objeveno významné osídlení z mladší a pozdní doby kamenné, na protější Kozákově skále vyrostlo v rané historické době mocné slovanské hradiště, které bylo centrem zdejšího osídlení v době před vznikem Pražského hradu.

Klikatící se údolí vyhloubené Šáreckým potokem směřuje od Vokovic k Podbabě, kde se vlévá do Vltavy. Romantická krajina s názvy jako Čertův mlýn nebo Dívčí skok je oblíbeným výletním a návštěvním místem Pražanů.

Dnes poměrně jednolitá zástavba obvodu vznikla především ve dvacátém století. V dávnějších dobách se tu rozkládaly jednotlivé osady a vesnice, ale tvář původní krajiny a jejího osídlení byla postupným vývojem téměř setřena. Minulost, dnes kromě několika dochovaných stavebních památek připomínají především jména jednotlivých částí šestého obvodu. Bez nároků na úplnost se alespoň v krátkosti zastavme u historie některých z nich.

Břevnov

Pravou perlou Břevnova je benediktinský klášter, který nedávno oslavil své milénium. Klášter, založený sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. V roce 993 byl nejstarším mužským klášterem v Čechách.

Za husitských válek byl klášter vypálen a znovu kompletně vystavěn až na počátku 18.století. Za účasti nejlepších umělců té doby zde vznikl výjimečný komplex barokní architektury, malířství a sochařství.

Osadu Břevnov, ležící v širokém údolí, kterým protékal potok Brusnice, daroval český kníže Břevnovskému klášteru už při jeho založení. Vývoj Břevnova byl do značné míry určován prastarou cestou, po níž vedlo spojení z města do západních Čech. Právě tudy se k Praze blížila nepřátelská vojska za častých středověkých válek, daleko před bránu města až k Břevnovskému klášteru vyšlo slavné procesí vítající Karla IV. Při jeho návratu z korunovace na římského císaře v roce 1355, tudy vnikla do Prahy vojska Ferdinanda II. po bitvě na Bílé hoře i švédská vojska o dvacet osm let později.

Severně od silnice je dodnes uprostřed nové výstavby patrný půdorys staré břevnovské návsi. Území mezi klášterem a městskými hradbami nebylo souvisle zastavěno. Kromě nevelké břevnovské osady zde stály osamocené dvory a usedlosti, jaký byl dvůr pánů z Martinic, který byl věnován v roce 1666 řádu teatinů (kajetánů). Jinou usedlostí byla například Petynka, statek hraběte Pöttinga.

Břevnov si nadlouho uchoval zemědělský ráz. Teprve v druhé polovině 19. století se na jeho území začaly ve větší míře stavět rodinné domky a později i činžovní domy. Před koncem století měl Břevnov už více než 5000 obyvatel a byl v roce 1907 povýšen na město.

800 x 550 - 107kB Starý Břevnov (Archiv hl.m. Prahy)

800 x 550 - 103kB Staré Střešovice (Archiv hl.m. Prahy)

Bubeneč

Osada Bubeneč se původně jmenovala Ovenec (nejstarší zmínka o ní je z roku 1197) podle knížecího ovčince, jenž se nalézal na západní straně královské obory. Ve 13. století tu stály dva dvory náležející klášteru svatojiřskému. Ještě v románské době vznikl v osadě filiální kostel sv. Gotharda, kolem něhož se postupně začala rozrůstat vesnice. Nebyla velká, ještě v roce 1562 měla pouhých 22 domů. V roce 1840 se Bubeneč stal samostatnou obcí a o deset let později si občané zvolili své obecní zastupitelstvo. Původní zemědělská obec začala v druhé polovině 19. století prudce růst vlivem nově postavené podmokelské dráhy. Vnějším odrazem a uznáním tohoto růstu bylo v roce 1904 povýšení Bubenče na město.

800 x 550 - 130kB Poutní kostel sv. Matěje (Archiv hl.m. Prahy)

800 x 550 - 99kB Střešovice – zahradní hostinec (po r. 1900 zbořen) (Archiv hl.m. Prahy)

Střešovice

Také Střešovice náležely původně ke knížecím statkům, v roce 1143 byly darovány strahovskému klášteru. Když císař Karel IV. nařídil v roce 1358 likvidaci zbytků lesa a vysazování vinic v pražském okolí, týkalo se jeho nařízení zcela jistě také Střešovic. Mimoděk tím panovník položil základ lokálnímu místopisu, neboť jména vinic se promítla do názvů pozdějších hospodářských usedlostí a přetrvala až do současnosti. Jedna z nejznámějších částí Střešovic, Ořechovka, bývala vinicí a pak zahradou Bořekovkou, kterou koupil kolem roku 1720 sekretář dvorské komory Jan Kryštof Bořek. Dalším známým jménem je Andělka, bývalá usedlost strahovského kláštera, nazývaná podle kaple Panny Marie, patronky andělů, která byla ve dvorci postavena. Ulice Na bateriích dodnes připomínají místa, kde v roce 1757 pruská armáda při ostřelování Prahy rozestavila svá děla.

Dejvice

Původně se jmenovaly Dehnice a poprvé se připomínají v roce 1088 jako majetek svatovítského probošství. Také na jejich stráních vznikly ve středověku četné vinice a po zániku pražského vinařství hospodářské dvory se zahradami. Jejich jména jsou dodnes uchována v místním jménech a názvech ulic jako jsou Beránka, Pernikářka, Kotlářka a mnohé další.

Liboc

Už v dobách předhusitských patřila břevnovskému klášteru. Původní vesnice stávala nedaleko románského kostela sv. Fabiána a Šebestiána, který byl v roce 1842 klasicistně přestavěn. K osadě patřil i les Malejov, jehož část koupil v roce 1534 Ferdinand I. a dal jej obehnat zdí. Tak vznikla obora, v níž brzy nato dal syn Ferdinanda I. a Anny Jagelonské postavil pavilón s půdorysem šesticípé hvězdy, podle níž získal celý areál své jméno. U obory došlo 8. listopadu 1620 k rozhodující bitvě stavovského povstání, v níž porážka českého stavovského vojska znamenala na téměř tři sta let konec české státnosti.

Ruzyně

Jako většina vesnic v okolí byla v nejstarších dobách majetkem břevnovského kláštera. Těsně před husitskými válkami stál ve vsi opevněný dvůr, 23 usedlostí, 7 chalup a mlýn. Ruzyně si po dlouhou dobu udržela zemědělský ráz. Díky tomu patří její historické jádro k nejzachovalejším souborům lidové architektury v Praze.

K pozoruhodnostem Ruzyně patří i toleranční hřbitov, založený po roce 1781 pro pohřbívání občanů nekatolického vyznání.

Také ostatní vesnice a osady, jejichž uzemí dnes tvoří šestý pražský obvod – Sedlec, Suchdol, Vokovice, Veleslavín, Nebušice, Řepy či Přední Kopanina mají své vlastní dějiny, které vesměs začínají hluboko ve středověku.

800 x 550 - 116kB

800 x 550 - 106kB Budova ruzyňského letiště od arch. A. Benše a V. Kerharta z let 1932 - 1936 (archiv NG)

Kdybychom se chtěli přesvědčit jaká byla tvář dnešního šestého obvodu v minulém století a nahlédli do starých map a plánů, zjistili bychom, že zde zcela převládala zemědělsky využívaná krajina s nevelkými vesnicemi a jednotlivými usedlostmi. Pražské okolí, které mělo romantický a idylický ráz, bylo od vlastního města ostře odděleno mohutnými barokními stavbami.

Situace se začala měnit až po polovině století, kdy se vzrůstem průmyslové výroby stoupal prudce i počet obyvatel. Plocha historického města přestala novým potřebám dostačovat, začala vyrůstat nová průmyslová předměstí. Nejbouřlivější růst zaznamenala rovinatá území s dobrým dopravním spojením a dostatkem vody. Území na severozápad od města tyto podmínky nesplňovalo a proto se jim prudký a překotný růst 19. století vyhnul. Překážkou zde byl i značný výškový rozdíl mezi Starým Městem a územím dnešních Dejvic. Plán z roku 1890 ukazuje téměř zcela volné území Dejvic i Střešovic s několika lomy, cihelnami, vojenskými pekárnami a cvičišti. Intenzivnější osídlení se nerozvinulo ani podél trati, která sloužila k dopravě dřeva z lánských lesů a posléze uhlí a železářských výrobků z Kladna.

Určitou výjimkou byla Bubeneč, na jejím území existoval jediný větší průmyslový podnik – papírny v Císařském mlýnu a kde na přelomu století žilo už téměř 1000 obyvatel.

Většina osad dnešního obvodu především Ruzyně, Liboc, Vokovice i Sedlec měla i na počátku našeho století stále ještě pověst příjemných venkovských letovisek.

Se vznikem samostatné republiky se výrazně posílil význam Prahy jako přirozeného politického a správního centra země. Prudký nárust obyvatel si kromě výstavby nových čtvrtí vyžádal i zcela novou organizaci života města. Zákonem z roku 1920, který vstoupil v platnost 1. ledna 1922. byla vytvořena Velká Praha. S dosavadními osmi pražskými čtvrtěmi bylo spojeno v jeden celek 37 okolních měst a obcí. Na našem území vznikl obvod Prahy XVIII (Břevnov, Střešovice a Liboc) a Prahy XIX, do něhož byly zahrnuty Bubeneč, Dejvice, Sedlec, Vokovice a Veleslavín. Sluší se vzpomenout prvních starostů nových obvodů. Ve volbách v roce 1923 se starostou Prahy XVIII stal rukavičkář Josef Böhm a starostou Prahy XIX bankovní úředník Jan Čech.

Krátce po vniku Velké Prahy bylo rozhodnuto, že na dejvické pláni vyroste nové pražské centrum převážně obytného charakteru. V roce 1922 pražská obec zakoupila velkostatek v Dejvicích o rozloze 245 ha, podle jednotného regulačního plánu pozemky rozparcelovala, zaopatřila investicemi a zajistila stavbu mostu přes buštěhradskou dráhu. Byly tak položeny základy ke vzniku posledního pražského komplexně pojatého a vybaveného celku. Nová čtvrť byla postavena podle návrhu prof. Antonína Engla. O velkorysosti tvůrců nové čtvrti svědčí i skutečnost, že bylo počítáno i s územím nutným pro další rozvoj.

Současně s výstavbou Dejvic se na území Střešovic rozběhla výstavba Ořechovky (Vořechovky), nejznámější a asi i nejzdařilejší pražské zahradní čtvrti. Celý projekt uskutečnilo podle návrhů Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře Stavební družstvo státních a veřejných zaměstnanců opět za podpory obce, která od Strahovského kláštera vykoupila 141 ha pozemků Střešovického velkostatku

Dalším velkým stavebním činem meziválečného období bylo založení a výstavba vilové čtvrti Baba. Základem se stal plán architekta Pavla Janáka, který vyniká citlivým respektováním terénu i vzájemnou polohou jednotlivých budov. Zatímco Ořechovka byla převážně čtvrtí úředníků, Baba se stala domovem umělců, spisovatelů a vysokoškolských učitelů. Jednotlivé budovy, které navrhovali vesměs nejvýznačnější architekti 30. a 40. let, mají neobvykle vysokou uměleckou úroveň. Příjemná procházka Babou se tak pro zvídavého návštěvníka může stát přehlídkou moderní především funkcionalistické architektury.

Vedle ucelených celků byly budovány i významné solitéry, jmenujme alespoň nemocnici ve Střešovicích, budovy Zeměpisného ústavu v Bubenči, nebo významnou funkcionalistickou budovu Francouzského gymnázia v Dejvicích.

Na vrcholné technické i architektonické úrovni bylo v roce 1931 vystavěno v Ruzyni nové pražské letiště. V tomto stručném výčtu nelze pominout ani výstavbu rozlehlého sokolského stadionu na Strahově, budovaného po etapách od roku 1926.

Také ostatní volné plochy šestého obvodu byly v období mezi světovými válkami hojně využívány pro výstavbu nových obytných budov, přičemž některé větší projekty, jako např. výstavba Břevnova, nebyly po vypuknutí 2. světové války realizovány.

V roce 1949 došlo k novému přerozdělení pražského území do 16 obvodů, byly vytvořeny obvody Prahy 5 a Prahy 6. Tento stav trval do roku 1960, kdy k nově vzniklé Praze 6 byla připojena i Ruzyně a později i Řepy a Suchdol.

Výstavba poválečného období se soustředila především do okrajových částí šestého obvodu. Začala vznikal typizovaná sídliště, nejdříve Petřiny, posléze Červený vrch a Dědina.

Nárůst obyvatel města, členitý reliéf terénu i nedostatečná šířka komunikací si vynutily výstavbu podzemní dráhy. Trasa A, budovaná z Vinohrad do Dejvic, byla uvedena do provozu v roce 1978.

800 x 550 - 123kB 29.8.1936 byla uvedena do provozu první pražská trolejbusová linka „K“ od sv. Matěje na Bořislavku.

600 x 780 - 107kB Matějská pouť na Vítězném náměstí v r. 1937 (foto L. Sitenský)

800 x 550 - 86kB Břevnov – Bělohorská ulice

1000 x 606 - 189kB
Vzducholoď GRAF ZEPPELIN nad Vítězným náměstím

další >>

1, 2, 3, 4, 5, 6,

Další informace:

• Kniha Praha 6
• Kniha Praha 6
• Kniha Praha 6
• Kniha Praha 6
• Kniha Praha 6