Úřad městské části Praha 6 - výtisk z oficiálního webu radnice


Josef Mašín

legionář, příslušník československého domácího odboje

pocházel ze starobylého selského rodu. Narodil se 26. srpna 1896 v Lošanech u Kolína. Po vychození reálky v Kutné Hoře nastoupil na střední hospodářskou školu v Roudnici nad Labem, kterou ukončil tzv. válečnou maturitou na jaře 1915. Krátce nato narukoval do 36. rakousko-uherského pěšího pluku a byl poslán na frontu do Bukoviny, kde zanedlouho přeběhl do ruského zajetí. V lednu následujícího roku podal přihlášku do československého vojska a o čtyři měsíce později byl zařazen do 1. československého střeleckého pluku, kde uskutečnil několik úspěšných rozvědek do týlu nepřítele. Vyznamenal se i v legendární bitvě u Zborova, když se svojí četou pronikl hluboko do nepřátelských pozic a do vlastní bojové linie nakonec ustoupil s raněným spolubojovníkem na zádech. Se svou jednotkou posléze prošel sibiřskou anabází a do osvobozené vlasti se navrátil v hodnosti kapitána. Poté krátce pracoval na rodinném statku, nakonec se však rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka. Po tříletém působení u 1. pěšího pluku byl převelen k dělostřelectvu. Sloužil u pluků v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a Olomouci, až byl nakonec roku 1928 zařazen ve funkci velitele 2. baterie k 1. dělostřeleckému pluku. Náhradní baterii zde tehdy velel štábní kapitán Josef Balabán. Oba muži se pravděpodobně znali již dříve z ruských legií, nyní však mezi nimi vzniklo přátelské pouto.

V té době byl již štábní kapitán Josef Mašín ženatý – 15. června 1929 uzavřel v Olomouci sňatek se Zdenkou Novákovou. Když se mu 11. srpna 1930 narodil prvorozený syn Ctirad, oznámil to Mašín svému nadřízenému větou: „Hlásím narození dělovoda“. Často totiž vyslovoval přání mít právě tolik synů, aby mohli obsluhovat jedno dělo. O dva roky později, 8. března 1932, přišel na svět další syn Josef, 7. listopadu 1933 pak dcera Zdena.     

Mašín byl svými nadřízenými hodnocen jako vynikající důstojník, zároveň však měl pro svoji přímou povahu s některými důstojníky konflikty. V jednom z jeho posudků je charakterizován takto: „Naprosto spolehlivý a svědomitý. Velmi iniciativní. Upřímný, dobrý kamarád. Spravedlivý ke všem. Nemá rád okázalosti, netlačí se dopředu, drží se raději v pozadí. Temperamentní, ale klidný, sebevědomý a přece skromný, rozvážný, má rád bodrou, veselou společnost. Má dar vynikající přirozené inteligence a nadání. Má dobrý rozhled po všech oborech soudobé kultury a politiky. Celým svým založením, mravním i rozumovým, svou rozhodností a energií a zejména smyslem pro spravedlnost je k výchově a výcviku podřízených zvlášť způsobilý. Nenávidí demagogii.“

Není tudíž příliš překvapující, že Josef Mašín zcela zásadně odmítal kapitulaci československých politických a vojenských činitelů před mnichovským diktátem. Z bojového postavení u Dačic napsal svojí manželce: „Naši zbabělí vůdcové vydali nás na milost a nemilost. Tolik zbabělosti a podlosti v našich dějinách ještě nebylo. Vždyť morálně stojíme níže než takoví Habešané. Běda našemu národu, ale ať zhynou všichni bídní a ničemní vůdcové skrývající svoji zbabělost za zástěrku záchrany národa.“ Podobná slova sdělil podplukovník Mašín i svým nadřízeným na ministerstvu obrany po svém návratu do Prahy. O několik měsíců později, v předvečer německé okupace Prahy, se pokusil zorganizovat nejprve obranu hlavního města a poté likvidaci zbrojního arzenálu svého pluku. V uskutečnění záměru, který vojákům přikazoval služební řád, však Mašínovi zabránil jeden z jeho nadřízených, který sám byl později popraven pro odbojovou činnost.

Mašín začal ilegálně pracovat zpočátku na vlastní pěst. S kroužkem svých přátel ukrýval zbraně, které se mu dařilo vyvážet ze skladišť a kasáren v prvních dnech okupace, a to často za velmi dramatických okolností. Mašín se tehdy choval tak, jako by se jednalo o nařízený transport zbraní, a přitom chladnokrevně vojenský materiál před očima německých vojáků zabavoval pro odbojové účely. Proto si také zvolil krycí jméno „Pobera z Lomu“, jež odkazovalo k postavě z jednoho románu Aloise Jiráska. Do struktury Obrany národa se pod vlivem několika svých přátel zapojil až později. Stal se zbrojním referentem jednoho z ilegálních krajů Obrany národa a zároveň převzal odpovědnost za vybudování podzemního pluku v Praze XVII a XIX. Spolu s Josefem Balabánem pak v podzimních měsících roku 1939 postupuje v hierarchii vojenského odboje a podílí se na řadě odbojových aktivit.

Mašínovou doménou byla především sabotážní činnost, v odbojové hantýrce nazývaná „cukrářství“, účastnil se však také zpravodajské činnosti nebo vydávání ilegálního časopisu V boj. Spolu s Balabánem a Morávkem pak škádlil řadou žertů příslušníka pražského gestapa Oskara Fleischera, který byl pověřen pátráním po Třech králích. Mašín nechal Fleischerovi prostřednictvím jednoho z kurýrů zaslat z Jugoslávie pohlednici, která měla vzbuzovat dojem, že z protektorátu uprchl. Vzkaz zněl: „Milý Oskare! Škoda, že se nemohu vrátit a nabídnout Ti příležitost k rozhovoru se mnou. Doufám ale, že osud mi snad jednou toto setkání dopřeje, ale kdo z nás tím bude potěšen, ještě nevím. Zatím se měj dobře. Podplukovník Mašín“.

K zatčení druhého „krále“ českého odboje došlo nedlouho poté, co padl do rukou gestapa Josef Balabán. Uskutečnilo se 13. května 1941 v souvislosti s odhalováním vysílačky Sparty I. Mašín s Morávkem a radiotelegrafistou Peltánem sice věděli, že o bytu, ze kterého se chystají vysílat, může gestapo vědět, naléhavost zpráv, které chtěli předat do Londýna, jim však velela toto riziko podstoupit. Během vysílání byli v nuselské ulici Pod Terebkou překvapeni gestapem. Mašín jako velitel skupiny otevřel gestapákům dveře a kryl tak útěk svých druhů, kteří se spustili z okna po ocelovém lanku. Mašín byl po přestřelce těžce zraněn a dopaden, zatímco jeho přátelům se podařilo uprchnout. Při brutálních výsleších vypověděl Mašín pouze ty skutečnosti, které byly vyšetřovatelům již známy, a značnou část odbojové činnosti se snažil vzít na sebe. Mašína nezlomilo ani to, že na něj gestapo vykonávalo nátlak hrozbou perzekuce jeho rodiny. Po atentátu na Heydricha byl Josef Mašín postaven před stanný soud. Ten jej 30. června 1942 odsoudil k nejvyššímu trestu, jenž byl téhož dne vykonán na střelnici v Kobylisích. Těsně před smrtí napsal Josef Mašín ve vězení moták se vzkazem pro své tři děti, který byl po válce nalezen: „Posílám vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I vy jednou tak musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí“. Nelze se tudíž divit, že Mašínovi potomci Ctirad, Josef a Zdena se vydali stejnou cestou jako jejich otec a aktivně vystoupili proti novým zotročovatelům své vlasti.

Čestné občanství pro podplukovníka, in memoriam generálmajora Josefa Mašína převzala jeho dcera paní Zdena Mašínová.


--- konec tisknuté stránky www.praha6.cz/masin ---

Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, Praha 6, PSČ 160 52

Kontakty

Ústředna: 220 189 111
Bezplatná infolinka: 800 800 001
Fax: 220 189 111
Email: podatelna{zavináč}praha6{tečka}cz
Datová schránka: bmzbv7c
Web: www.praha6.cz