Úřad městské části Praha 6 - výtisk z oficiálního webu radnice


Svět stříbrného plátna

Jestliže kinematografii ve vnitřní Praze zosobňoval Viktor Ponrepo, v dnešní Praha 6 totéž personifikoval Josef Jandáček (1882-1952). Svůj putovní biograf začal předvádět už v roce 19O4, nejprve v sále hostince U Klimešů v Krči a poté na různých místech v Čechách. Pak obrátil svou pozornost k Břevnovu. Odtud máme zprávu z října 1911, že v tzv. Stodole (čp. 35) zahajuje biograf Eden. Josef Jandáček již v příští sezoně zprovoznil v Břevnově letní kino a v roce 1913 zřídil ve Stodole stálý Jandáčkův biograf. Po čase mu však nevelký interiér přestal vyhovovat, a tak začal připravovat plány nového sálu s více než 6OO sedadly. Svůj úmysl naplnil Jandáček na samém začátku 3O. let, kdy v Tomkově ulici (Břevnovská) čp. 1O88 otevřel zvukové kino Ideál.

V té době ovšem na území dnešního šestého obvodu existovala již celá řada kinematografických podniků. Mezi nejstaršími (už od roku 1912) nutno jmenovat biograf Bruska (Dejvická čp. 317), který se už za 1. světové války stával útočištěm lidí, hledajících alespoň dvouhodinové zapomenutí na útrapy všedních dnů.

Dnes už také téměř nikdo neví, že vlastní promítací síň, určenou pouze pro své nemocné chovance, si vybudoval břevnovský Dům milosrdenství – Vincentinum.

Nedlouho po vyhlášení republiky a vytvoření Velké Prahy se na výstavbě nových kin (většinou přímo v sokolovnách) značnou aktivitou podílela Československá obec sokolská. Ve co. letech proto nacházíme Bio Sokol nejen v Bubenči (čp. 17O), ale i v Nebušicích (čp. 75), Břevnově (čp. 279), v Liboci (čp. 156) a Střešovicích (čp. 368).

Budovy s vestavěnými kiny většinou pocházely z dob nejživější konjunktury ve 20. a 3O. letech. Tehdy v rámci vilové čtvrti vyrostl biograf Ořechovka (Na Ořechovce čp. 25O), který zahájil na jaře 1923 Chaplinovým Kidem.

Nedlouho poté se v okolí Vítězného náměstí vynořily další kinematografické podniky. Slavnostní premiérou českého filmu Filosofka Mája bylo 31. srp a 1928 v Terronské ulici čp. 694 otevřeno nové sokolské kino Carlton. V příštím roce vznikl, tentokrát v licenci Fondu čs. legionářů, na Vítězném náměstí čp. 684 další biograf – Bajkal. Jeho název připomínal operační území čs. vojska v roce 1919 a pohyby legionářských ešalonů po transsibiřské magistrále na jižním břehu Bajkalského jezera. V nedaleké Dejvické ulici čp. 919 otevřelo brány kino Svornost, zařízené tak, aby v případě potřeby mohlo sloužit i jako divadlo.

Ke třem nevelkým biografům, známým již z 3O. let – Na rychtě (pozdější Hvězda, Bělohorská čp. 151), Veleslavín (U sadu čp. 62) a Šárka (V Podbabě čp. 151) – přibyla na začátku války ještě Bořislavka v Kladenské ulici čp. 417.

Po násilném rozpuštění Sokola a zabavení jeho majetku za nacistické okupace musela samozřejmě zmizet i původní pojmenování. Proto se například ze sokolského biografu v Liboci stalo pouze kino Liboc, ze střešovického kino Andělka, zatímco kino v Břevnově přijalo název Stadion.

Pro bubenečské kino Carlton byl vybrán nový název Orlík po legendárním obrněném vlaku, který českoslovenští legionáři ukořistili ruským bolševikům a s nímž v letech 1918 – 192O pojížděli po sibiřské magistrále.

V takové atmosféře se nemohl udržet ani vlastenecký název kina Svornost v Dejvické ulici. Byl změněn na Skala, zatímco biografy Bajkal a Orlík byly na čas vůbec vyřazeny z provozu.

Jestliže květen 1945 předznamenal brzké znárodnění čs. kinematografie, únor 1948 přinesl opětné změny názvů. V říjnu 1948 byl přejmenován někdejší Jandáčkův podnik Ideál na Radost. Vzápětí došlo i na Bajkal. Ve snaze připomenout bojové nasazení 1. čs. armádního sboru na východní frontě byl v listopadu 1948 přejmenován na Kyjev. Na skutečnou historickou spojitost, kterou symbolizoval Orlík, se jaksi zapomnělo. Snad proto, že většina lidí o slavném vlaku už nic nevěděla a jméno kina začala spíše přisuzovat plánované přehradní nádrži na Vltavě.

V 5O. letech řada technicky zastaralých sálů přestala vyhovovat. Některé, například bývalé sokolské biografy nebo břevnovská Hvězda, zanikly hned po válce. Jiné sloužily ještě pár desetiletí. V 7O. letech vyhasla projekční plátna kin Šárka a Bruska.

Zbývající podniky procházely renovacemi a přibývaly nové sály, vybavené nejmodernější technikou. V 7O. letech to byly Nebušice(náměstí Padlých čp. 11O) Suchdol (Pod rybníčkem 54) a Ruzyně (Kralupská čp. 763), ve druhé polovině 8O. let Dlabačov (Bělohorská 24) a Delta (Vlastina ulice čp. 887 na sídlišti Dědina). V té době ovšem kulminační křivka diváckého zájmu o kinematografii už klesala. Taková situace nedávala podnikům v Suchdole, Ruzyni či Nebušicích příliš nadějí na přežití.

Po listopadových událostech roku 1989 vlivem atraktivních filmů počet diváků v kinech mírně stoupl, ale časem se začal opět nezadržitelně snižovat. Navíc někteří restituenti chtěli sály využít k lukrativnějším účelům. Koncem roku 1992 přibyl k uzavřeného Veleslavínu Orlík. Do kina Radost se nastěhovaly automaty. A pro havarijní stav zanikla v březnu 1993 Bořislavka.

Zcela odlišnou kapitolu představuje kino Svornost. Pro neudržitelný technický stav zastavilo provoz v roce 1994. Jeho prostory byly nabídnuty světoznámému loutkovému Divadlu Spejbla a Hurvínka, které se v téže době muselo po bezmála padesátiletém působení vystěhovat z někdejších prostor bývalého kina Tatra v Římské ulici na Vinohradech. A tak právě zde, po nákladné přestavbě interiéru, koncem února 1995 dřevění protagonisté divadla opět ožili.

V současné době jsou v šestém obvodu v provozu tři kina. Dlabačov, Delta, kterou však čeká nutná přestavba posuvného hlediště, a Ořechovka, jež prošla dvěma rekonstrukcemi v roce 1984 a v roce 1994.


--- konec tisknuté stránky www.praha6.cz/kino?hwuid=1348222210 ---

Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, Praha 6, PSČ 160 52

Kontakty

Ústředna: 220 189 111
Bezplatná infolinka: 800 800 001
Fax: 220 189 111
Email: podatelna{zavináč}praha6{tečka}cz
Datová schránka: bmzbv7c
Web: www.praha6.cz